Zámek v Konojedech se výjimečně otevřel veřejnosti
V pondělí 6. července od 15 hodin odstartovala poslední mimořádná prohlídka zámku v Konojedech. V současnosti zámek není volně přístupný veřejnosti, protože v něm probíhají opravy – možné jsou pouze prohlídky kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Vstupní hala zámku je opravená a z ní se vstupuje přímo do přilehlého kostela Nanebevzetí Panny Marie, jiným vstupem pak na zrekonstruované schodiště do prvního patra zámku.
První patro konojedského zámku je v podstatě uklizená stavba – na návštěvníky tam čekaly jen oškrábané omítky s občas zachovanými zbytky výmalby.
V některých místnostech chybí část dlažby, některé ji postrádají zcela. Výrazné jsou stavební části černé kuchyně. Pěkně opravený, včetně lustrů, je jen sál, kde je momentálně k vidění výstava tradiční japonské malby od Simony Vinš. Druhé patro zámku pak je zcela nepřístupné.
Tvrz v Konojedech stála pravděpodobně už v 11. století
První zmínka o Konojedech pochází z roku 1057 – už tehdy tam pravděpodobně stávala tvrz. Nejstarší písemná zmínka o ní je ale až z roku 1451, kdy Běta, dcera Kuneše z Konojed, převedla panství na svého manžela Ctibora z Tloskova. O rok později kvůli dluhům majitelů panství získal Aleš Berka z Dubé, od jeho rodiny pak pražský měšťan Albrecht Kunetzký z Pojetic.
V období 30leté války a po ní se majitelé dost střídali. Až ke konci 17. století zámek získal rod Šporků, který ho využíval jako základnu pro lov. Část zámku také Šporkové přestavěli na špitál.
V novodobé historii zámek sloužil jako internát ministerstva, ubytovna dětí i sklad armády.
V současnosti zámek vlastní manželé Přibylovi z Prahy. Běžně není přístupný, ale po předchozí domluvě je možné uskutečnit prohlídku zámku s průvodcem pro skupiny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
