Začalo to poetickým příběhem. Teď budou mít díky jezeru Kivu elektřinu
Jezero života i smrti – tak lidé říkají jezeru Kivu, které se nachází na hranici Rwandy a Demokratické republiky Kongo. Je sice až 18. nejhlubším na světě, přesto patří ke zcela výjimečným. Obsahuje totiž reliktní vodu, která se vůbec nepohybuje. A pod hladinou se nacházejí miliardy kubíků nebezpečného metanu. Pro místní obyvatele je však jezero zdrojem života. Obestírá ho také řada legend.
Všude okolo mě to zurčí, bublá a vře. Stojím na břehu jezera Kivu a zároveň také u horkých pramenů, které tu vyvěrají. U těchto přírodních lázní je už od rána živo. Na samotné jezero se vydávají rybáři, prameny slouží k očistě i vaření.
V jedné z horkých tůněk pere mladá žena prádlo a v další si mladík z blízké vesnice Bralirwa myje nohy. Místní si tu mnohdy připravují dokonce i teplé jídlo. Stačí do vody ponořit brambory nebo kukuřici a oběd je za chvíli hotový.
Jeden ze zázraků přírody má prý přímo božský původ, a to bez ohledu na to, že horké prameny tu existují díky stále činným sopkám.
Zdroj života vznikl z nešťastné lásky
„Právě v těchto místech kdysi dávno sedávala bohyně Nina Cibura, která stvořila jezero Kivu. Čekávala tu na svého milého,“ začíná mi vyprávět starý rybář. Příběh však neměl šťastný konec.
„Nina Cibura se zamilovala do chudého muže, který se s ní chtěl oženit. Její rodiče mu dali úkol, který musel splnit. Chtěli, aby jim daroval tři krávy. On na ně neměl peníze. Odešel tedy do jednoho království, kde tvrdě pracoval, aby si na ně vydělal. Když je nakonec koupil, jedna z nich se mu při návratu domů ztratila,“ pokračuje ve vyprávění.
„To ho zarmoutilo a také rozlítilo. Hněv se nakonec přenesl i na bohyni, která se za svého milého nemohla provdat. Z jejího hněvu vznikly i zdejší horké prameny,“ končí rybář smutný příběh o jezeře, jehož hladina se na severu leskne pod sopečnými velikány. Láva je všudypřítomná.
Koupel raději vynechte
Jezero Kivu je už po staletí zdrojem života a dodnes zůstává živoucí a životadárnou tepnou. V okolí jezera o rozloze 2700 kilometrů čtverečních žijí dva milióny lidí. Mnozí z nich pravidelně vítají nový den během podél břehu. Odpoledne se nad hladinou rozléhá křik a smích koupajících.
Našinci to však nedoporučuji, protože v Kivu žijí bilharzie, které přes kůži proniknou do těla a napadají plíce, mozek a další orgány. Jezero skrývá ještě jedno nebezpečí, ze kterého lidé mohou mít i užitek. Pod hladinou se nachází metan, který má Rwandě zajistit energetickou soběstačnost.
„Plyn budeme extrahovat z hloubky asi 350 metrů. Pak ho oddělíme od vody a tu zcela vyčištěnou vypustíme zpět do jezera. A podotýkám, že do doslova živého jezera. Vědci v něm napočítali 28 druhů ryb, z toho několik endemických. Včetně tlamovců. Ti žijí maximálně v hloubce 60 metrů, hlouběji je už zcela mrtvo,“ vysvětluje Ronnie Verhelst pracující v elektrárně Contour Global budované u města Kibuya.
Elektřinu chtějí všichni
„Plyn je zadržován pod hladinou. Dnem jezera, které se nachází až v hloubce 480 metrů, proniká oxid uhličitý. Ten se díky bakteriálnímu procesu mění v metan. Když ho vytěžíme, jeho množství se nesníží. Vždy se sám přirozeně obnovuje. Zásoby metanu v jezeře Kivu přitom odhadujeme na 300 miliard kubíků,“ dodává Ronnie Verhelst s tím, že těžba sníží riziko úniku plynu následkem vulkanické činnosti.
I proto se americký investor snaží o co nejrychlejší spuštění elektrárny zpracovávající metan jako palivo pro výrobu tolik potřebné energie. Nejprve chtějí vyrábět 25 MW ročně, v budoucnu plánují do rwandské sítě dodávat až 100 MW elektrické energie.
Pokud se tento projekt podaří skutečně zrealizovat, změní se i život obyvatel u jezera Kivu. Elektřinu totiž chtějí mít všichni. Stejně jako internet. Kabely už dělníci v okolních kopcích pokládají podél prašných cest bez ohledu na to, že většině vesničanů se o elektrických spotřebičích zatím může jen zdát.
