Z vyhlídky Puklá skála je nádherný výhled na Flájskou přehradu. Vznikla v 60. letech minulého století
Tentokrát si společně vyšlápneme na jednu z nejkrásnějších krušnohorských vyhlídek – Puklou skálu. Jez ní nádherný výhled na kulturní technickou památkou České republiky – přehradu Fláje. Její hráz je vysoká 56 metrů a dlouhá skoro půl kilometru.
Ideálním výchozím místem pro výšlap je příhraniční obec Český Jiřetín, kam zajíždějí autobusy z Litvínova. Pokud jste zdatnější chodci, můžete vystoupit o nějakou zastávku dříve a projít si část naučné stezky Flájská hornatina vedoucí k Jiřetínu údolím Pstružného potoka.
Největší zajímavostí Jiřetína je roubený dřevěný kostel z druhé poloviny 17. století, který původně stál v zatopené obci Fláje.
K vrcholu jménem Puklá skála s výškou 840 m n. m. vede z Českého Jiřetína červená krušnohorská magistrála, která v tomto úseku lícuje s dálkovou evropskou trasou E3 a také historickou Hřebenovku. Je to asi pět kilometrů s převýšením 200 metrů.
Trasa vede nejprve silničkou do Horní Vsi a pak už lesní pěšinou. K vyhlídce, která je kousek pod vrcholem na skále, vede krátká odbočka. Výstup na vyhlídku je mírně náročný.
Ze skály je krásně vidět hráz přehrady Fláje a zalesněné údolí Flájského potoka, po jehož úbočí vede známý Flájský kanál. Necelého půl kilometru za vyhlídkou odbočujeme neznačenou lesní cestou dolů k flájské přehradě. Na její hrázi je pěkné odpočinkové místo s turistickým informačním centrem.
K návratu do Českého Jiřetína volíme zelenou turistickou trasu kolem Flájského kanálu, naučnou stezku Flájský kanál. Jde o starobylé technické dílo – umělé vodní koryto částečně tesané ve skále, které sloužilo k plavení dřeva z hor až do německého Freibergu.
Podrobnosti o tomto kanálu prozrazují informační panely naučné stezky. Celý okruh měří kolem 13 kilometrů a je to opravdu velmi pěkná procházka přírodou Krušných hor.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
