Z pamětí detektiva Léona Cliftona a Tajemství staré pánve aneb Selsko meso, pochoutka z pravěku

V úvodním přehledu zajímavostí vám prozradíme, že ozonová díra nad Antarktidou se v posledních letech zvětšuje a zavírá se později, což vědci přičítají globální změně klimatu, dozvíte se, proč se americká armáda po mnoha letech začala znovu zajímat o jevy, kterým se říká UFO, zmíníme se o severokorejském raketovém testu důležitém pro vývoj plánovaného špionážního satelitu a o nové jednotce amerických kosmických sil v jihokorejském Osanu, která s tím vším nepochybně souvisí; na závěr si představíme nejvzácnější z proměnných hvězd, které astronomové označují jako modré hvězdy.

Z pamětí detektiva Léona Cliftona

V této podobě u nás vycházely před 1. světovou válkou příběhy amerického detektiva Léona Cliftona|foto:Frederik Velinský, Český rozhlas Sever

Na černém pozadí záhadná bílá tvář. Útlé sešitky Detektivních novel s touto tajemnou secesní obálkou šly u nás před první světovou válkou doslova na dračku. Jejich reedice pak vycházely po celé období první republiky. Sešitky obsahovaly krátké příběhy „z pamětí amerického detektiva Léona Cliftona“. Už ve své době byly považovány za literární brak – a na tomhle hodnocení se až dodneška mnoho nezměnilo. Během let se však zároveň staly žádaným sběratelským artiklem a předmětem vědeckého studia. Nemálo význačných osobností naší historie se neváhalo přiznat, že si jimi v mládí s oblibou listovaly. Totéž platí o literárním historiku Michalu Jarešovi z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, který o cliftonkách napsal tlustou knihu. Jmenuje se Případ Clifton: Monografie jednoho sešitu.

Kdo byl Léon Clifton a co o něm víme? Jak vypadala jeho detektivní práce? Zlatá éra cliftonek skončila v roce 1911... Jejich hrdina se však – i po své smrti – periodicky vracel. Co zbylo z Léona Cliftona po sto letech? Řada sešitů s jeho případy se do dnešních dnů nedochovala. Nebo jen dosud nebyla objevena? A co v obecném povědomí? Zůstala po Cliftonovi nějaká stopa?

Tajemství staré pánve z koryta Drinu

Pobřeží Ochridského jezera v Severní Makedonii|foto:Jaromír Beneš

Někdy mezi lety 1100 až 900 před Kristem došlo – patrně vinou zemětřesení – k náhlému poklesu severního pobřeží Ochridského jezera na Balkáně a zaplavení příbřežních osad vodou. Této dávné katastrofě, o níž jsme si v Planetáriu povídali před týdnem, se v dnešní Severní Makedonii věnuje tým českých badatelů. Někteří z nich měli při té příležitosti možnost zúčastnit se i řešení další jezerní záhady. Souvisí s výzkumy jugoslávských archeologů z 60. let 20. století, během nichž byly odkryty pozůstatky nákolní osady z pozdního neolitu. K objevu došlo při regulaci koryta Černého Drinu na lokalitě Ustie na Drim ve městě Struga.

Archeolog Jaromír Beneš zkoumá neolitické pánve či pekáče od Ochridského jezera|foto:Jaromír Beneš

Mezi četnými nálezy byly i velké keramické pánve, analogie dnešních pekáčů, staré více než 7000 let. Archeologové tehdy velmi hleděli na klasifikaci keramických nálezů podle tvaru, definovaly se archeologické kultury – a funkce nádob představovala druhotný problém. Soudilo se, že pánve sloužily k pečení ryb – nebylo možné říci o nich víc; tehdy prakticky neexistovaly metody, které by umožnily domněnku o rybách potvrdit nebo vyvrátit. Dnes už jsme na tom lépe. A byli to především naši odborníci, díky kterým teď už víme, že v pánvích se peklo či vařilo něco úplně jiného. Dokonce možná víme, co. Jak neolitické pánve vypadají, v jakém stavu se našim badatelům dostaly do rukou a jaké metody k objasnění jejich funkce použili? O tom nám vyprávěl archeolog Jaromír Beneš z Archeologického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, zároveň vedoucí Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie tamní Přírodovědné fakulty.