Výpisky z Kosmovy kroniky a jejich vlastní život, Hinterland a historie „zadních zemí“ v pískovcích
Kosmova „Kronika Čechů“, 2. část: Výpisky (4:41) – Historické souvislosti: Vídeňský kongres (15:28) – Hinterland aneb Historie „zadních zemí“, 1. část: Sediment (21:09)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jak vědci zjistili, že největší strach z nových věcí mají mezi ptáky plameňáci a potápky, uslyšíte o objevu prvních komárů v přirozeném prostředí na Islandu, představíme vám strom roku 2025, k němuž se váže známá pověst, přiblížíme objev našich archeologů, kteří ve stepi v Kazachstánu našli dávno opuštěný pracovní tábor pro politické vězně ze sovětských časů a zmíníme se o jednom z experimentů, které by měl během své kosmické mise provádět český astronaut Aleš Svoboda.
Výpisky z Kosmovy kroniky
V říjnu skončila v pražském Klementinu trojice výstav, věnovaných devítistému výročí úmrtí prvního českého kronikáře Kosmy. Asi nejvíc poutala zájem veřejnosti nevelká expozice v Zrcadlové kapli Klementina, kde bylo k vidění devět z patnácti či šestnácti známých opisů Kosmovy „Kroniky Čechů“, z nichž nejstarší pochází už z 12. století. Jedná se o takzvaný Lipský rukopis, obsahující na konci slavné, i když pochopitelně smyšlené, vyobrazení samotného kronikáře. Každý z těchto opisů je jiný. Některé zachycují víceméně úplný text kroniky s různými variantami, jiné úplné nejsou; některé z opisů se dokonce podobají jen jakýmsi stručným výpiskům. Tentokrát si budeme povídat o tom, že některé části Kosmovy kroniky se v průběhu věků dokonce osamostatnily a začaly žít vlastním životem.
I tentokrát byl naším hostem Michael Lužný, odborník na středověké rukopisy z Národní knihovny České republiky v Praze... Kronika je psaná latinsky, nebylo to tedy žádné „lidové čtení“; přesto se dochovala (na středověké poměry) v dost velkém množství opisů. Kdy se objevil její první překlad do češtiny? Michael Lužný se zabýval také rukopisnou excerpcí Kosmova textu v průběhu pozdního středověku a raného novověku. Znamená to, že se z kroniky dělaly i výpisky nebo se z ní jednoduše opisovaly jen vybrané části? Kolik takových záznamů se do dneška dochovalo?
Pískovcový Hinterland na severu Čech
Na knižních pultech se nedávno objevila kniha, která je trochu o přírodě, hodně o historii a pochopitelně o lidech. Jedná se o společné dílo kolektivu autorů – badatelů, kteří přibližně dvě desítky let zkoumají pískovcové skalní oblasti na severu Čech. Dostala trochu tajemný název „Hinterland: Archeologie severočeských pískovcových krajin“. Hlavními editory publikace, která vyšla u příležitosti 25. výročí vyhlášení Národního parku České Švýcarsko, jsou archeolog Petr Šída a biolog a environmentální archeolog Petr Pokorný. Právě s Petrem Pokorným, pracovníkem Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky, jsme si o knížce povídali. A nejen o ní.
Co je onen „Hinterland“ a jak se do názvu knížky dostal? Severočeské pískovcové krajiny, o kterých se v knize píše, se nacházejí v oblasti Labských pískovců, Kokořínska, Českého ráje a také na Broumovsku. Proč si autoři vybrali právě tyto krajiny? Jakým způsobem se v různých typech sedimentů pískovcových oblastí dochovává historický záznam a co všechno se z něj dá vyčíst? Vyskytují se všude stopy lidské činnost – a jaké?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
