Všední i nevšední krajiny biologa Jiřího Sádla, alchymisté, sedm kovů a tajemství Edwarda Kelleyho

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o problémech s divokou zvěří, které přináší obyvatelům předměstí keňského Nairobi blízké sousedství s národním parkem, podél pobřeží západní Evropy a Britských ostrovů se vydáme po stopách zatoulaného mrože, povíme si o barevných krápnících ze španělské jeskyně Ardales, které nejspíš pomalovali nendrtálci a nahlédneme do středověké studny objevené archeology v centru Plzně; nakonec vám ještě prozradíme, kdy se pravděpodobně podívá do vesmíru druhý maďarský kosmonaut.

Krajiny biologa Jiřího Sádla

Národní přírodní památka Swamp u Máchova jezera|foto:Pavlína Šámalová

V loňském roce jsme v Planetáriu soutěžili o novou knihu biologa Jiřího Sádla z Botanického ústavu Akademie věd České republiky „Krajina! Průchod okolím v příkladech“. Pokud jste ji četli, možná ve vás tahle knížka rozkolísala dosavadní představu, kterou jste o krajině měli. Vzbudila ve vás pocit, že jste celý život žili v omylu a ve lži, když jste si mysleli, že víte, co to krajina je. Rádi bychom vás v příštích minutách ujistili, že není proč se trápit. Každý z nás totiž vidí krajinu trochu jinak.

Co to tedy je krajina? A měli bychom znejistět, když si uvědomíme, že nám to vůbec není jasné? Na to už odpovídá biolog Jiří Sádlo sám... Proč se jeho knižní povídání týká hlavně Polabí, Litoměřicka, okolí Doks nebo Šumavy? Má tamní krajina onen „dráždivý půvab“, o kterém se v knížce zmiňuje? Co si myslí o druhdy silně nadužívaném pojmu „genius loci“? A jak se provádí „snový průzkum krajiny“?

Alchymisté, sedm kovů a Edward Kelley

Edwardu Kelleymu patřil i známý Faustův dům v Praze|foto:Michaela Danelová, iRozhlas

Jak už jsme si před časem v našem pořadu řekli, alchymisté svým „velkým dílem“ v řadě ohledů prošlapávali cestu současné vědě. Vycházeli přitom z dobových znalostí a představ a proto bychom je neměli šmahem všechny odsuzovat. Pravdou ovšem je, že se mezi nimi tu a tam vyskytli skuteční podvodníci – a zřejmě jich nebylo málo. Mezi nejznámější osobnosti alchymie druhé poloviny 16. století, spjaté navíc s českými zeměmi, patří Edward Kelley, který působil ve službách císaře Rudolfa II. i Viléma z Rožmberka. Byl odhalen jako podvodník a jeho život skončil tragicky v severočeském Mostě. Magistra Kelleyho, ale především tajemství tzv. sedmi kovů, které do značné míry zbrzdilo pokrok alchymie jako oboru lidského bádání, se týká náš další návrat do světa alchymistických laboratorií.

Edward Kelley v Muzeu alchymistů a mágů staré Prahy na Jánském vršku|foto:Adriana Krobová

Na malostranském Jánském vršku se nachází Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Sídlí v domě, kde prý kdysi skutečně působil Edward Kelley. Hovoří o něm chemik a znalec dějin alchymie Vladimír Karpenko z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze... Tím hlavním, o co se alchymisté po staletí snažili, byla tzv. transmutace, tedy přeměna obecných kovů na drahé – stříbro a zlato. Žádnému z nich se to nepovedlo, i když to o sobě mnozí tvrdili. Dnes už víme, že to prostě nejde. Alchymistům v rychlejším prozření bránily některé dobové představy o fungování přírody a světa jako takového. Třeba pevné přesvědčení, že existuje pouhých sedm kovů – existenci dalších nemohli a nedokázali připustit. Proč?