Voda na Měsíci?

Své závěry publikovali v mezinárodním časopise Icarus, který se zabývá výzkumem Sluneční soustavy. Ke zmíněným závěrům vedly skotské vědce nové údaje z americké kosmické sondy Lunar Prospector, která byla k Měsíci vyslána v roce 1998. Vyplývá z nich, že vodík se na Měsíci vyskytuje především v polárních kráterech, kde panuje teplota nejméně minus 170 stupňů Celsia.
Vodík spolu s kyslíkem, který se hojně vyskytuje v měsíční hornině, může vytvářet vodu. Pokud tam zmrzlá voda je, odpovídá koncentrace vodíku množství 10 gramů ledu v každém kilogramu měsíční horniny. Led může zásobovat vodou třeba stálou měsíční vědeckou stanici. Ta by pak samozřejmě mohla být základnou pro cesty lidí do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy.
Nelze ovšem vyloučit, že místo vodního ledu se na Měsíci vodík může vyskytovat v podobě protonů vyvržených ze Slunce, které se zachytily v měsíčním prachu. Tuto představu potvrzují i některá pozemní pozorování pomocí radaru, která přítomnost vody v polárních oblastech Měsíce nepotvrdila. Vincent Eke z Durhamské university však hájí výsledky tím, že k analýze a ke zpracování dat z americké měsíční sondy použili vědci nově vyvinutou techniku.
Pokud tedy vodík na Měsíci existuje vázaný ve vodním ledu, měla by podle výzkumu nejsvrchnější vrstva měsíční horniny o tloušťce jednoho metru obsahovat takové množství vody, jako má největší umělá vodní nádrž Kielder Water ve Velké Británii se 200 miliardami kubíků vody.
Více jistě napoví výzkum Měsíce pomocí dvou sond NASA LCROSS a LRO, které budou vypuštěny na jaře letošního roku. Jedna z nich narazí do povrchu Měsíce právě v oblasti polární tmy a případně tak uvolní vodu ze zmrzlé měsíční horniny, druhá bude po přítomnosti ledu pátrat z oběžné dráhy. Místo pro tvrdý dopad sondy LCROSS vyberou vědci právě podle zpřesněných map výskytu vodíku.

Pravidelná rubrika Mýty, domněnky, objevy a omyly astronomie se vysílá v rámci každého třetího Planetária v měsíci.