Vesmír v třetím rozměru
Pražské Planetárium v Královské oboře se pyšní novým celooblohovým projekčním systémem, který je postupně instalován do velkého sálu Cosmorama.
Od začátku května je už na místě srdce celého systému v podobě dvou výkonných datových projektorů a pracovníci Planetária pracují na jeho plném oživení. Pražské Planetárium se díky finančnímu přispění hlavního města Prahy dostalo takříkajíc do první světové ligy. Digitální systém Definity dovede pochopitelně mnohem víc, než planetárium Cosmorama. Součástí systému je také 3D model vesmíru Digital Universe vytvořený pracovníky Haydenova planetária při Americkém muzeu přírodní historie v New Yorku. Jedná se o jeden z nejmodernějších systémů vůbec. Hovořili jsme o něm s vedoucím technického oddělení pražského Planetária Janem Šifnerem.
V čem je hlavní rozdíl mezi stávajícím systémem a novým digitálním planetáriem?
Jan Šifner: Hlavní rozdíl mezi starým a novým systémem spočívá v tom, že starý systém ukazoval oblohu dvourozměrně. Byl schopen ji ukázat jenom tak, jak ji vidíme ze Země; nebyl schopen znázornit vzdálenosti mezi hvězdami, nebyl schopen ukázat změnu polohy hvězd v čase nebo v prostoru. To všechno díky trojrozměrného modelu vesmíru nový systém umí. Klasické planetárium je stroj času, který nám umožňuje posouvat se o dny, měsíce, roky, staletí dopředu nebo dozadu na obloze. Náš nový systém nám umožní cestovat časoprostorem. To znamená nejenom se pohybovat v čase dopředu a dozadu, to je v planetáriu běžně zvládnuto, ale umožní nám dostat se na kterékoli místo ve vesmíru a z tohoto místa se potom dívat třeba zpátky na Zemi a vidět, jak se změnily tvary souhvězdí, jak třeba vypadá Země z Marsu, jak vypadá naše sluneční soustava z Proximy Centauri a tak dále.
Když se řekne "3D", tak si asi běžný posluchač představí taková ta představení, kde si člověk nasadí brýle a vidí objekty zdánlivě prostorově - ale to vaše 3D je nějaké jiné?
Jan Šifner: To naše 3D spočívá v tom, že model vesmíru je skutečně trojrozměrný. To znamená, že zachycuje vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami a je možné se v něm pohybovat. Ta 3D projekce, jak jste zmiňoval, s brýlemi nebo s nějakým jiným přípravkem, aby divák měl dojem, že kolem něj plavou ryby nebo létají kosmonauti, to nebude možné. A to ze dvou důvodů. Bohužel jsme nemohli vyměnit kopuli a ta kopule nemá správné vlastnosti pro tu 3D projekci. A další věc, zase související s projekcí, je, že máme jednu z největších kopulí na světě, o průměru 23 metrů, a usvítit tuhle kopuli už jenom v té 2D projekci je docela úctyhodný výkon. Používáme dva projektory, každý o výkonu pěti kilowattů, a pro tu skutečnou 3D projekci bychom potřebovali projektory o výkonu 15 kilowattů, abychom dosáhli srovnatelný jas jako má ta dvojrozměrná projekce.
Pod pojmem "planetárium" si asi každý kromě samotného "domu s kopulí" představí i tu typickou "činku", která je v sále planetária uprostřed a z které se promítá na kopuli. Jak vypadá to nové planetárium?
Jan Šifner: Já musím říct, že v našem planetáriu ta stará "činka" zůstane, byť už jen jako rekvizita, nicméně tam bude, protože je to prostě pro planetárium charakteristické. Pokud se týče toho nového systému, tak s tím se vlastně návštěvník nesetká, protože to jsou dva projektory, které jsou schovány za kopulí, a potom poměrně rozsáhlý počítačový systém, který je zase ukryt někde v provozních prostorách planetária. Velké planetárium už není poměrně dlouhou dobou pouze o projekci hvězd. Je především o těch dalších multimédiích, o obrázcích, o videích, o hudbě, která se k tomu přidává. Doteď jsme měli k dispozici diaprojekci - poměrně rozsáhlou, nicméně pořád jenom diaprojekci - a jeden datový projektor na projekci videa a samozřejmě model oblohy. S novým systémem přichází to, že se celá kopule, celých těch 800 metrů čtverečních, což je mimochodem největší projekční plocha v České republice, stává projekční plochou a my jsme schopni kamkoli umístit obraz, video a myslím, že to hlavně umožní tvořit poutavější a atraktivnější programy.
Jak čerstvé jsou informace, které obsahuje ten software? A bude možné je nějakým způsobem obnovovat; jak se "počítačově" říká - upgradovat?
Jan Šifner: Dodavatel počítačového systému samozřejmě poskytuje upgrady, protože není možné ten software ponechat tak, jak je; ať už z toho důvodu, že se mění svým způsobem astronomické znalosti nebo pohledy na vesmír, a také se rozvíjí technologie digitálních projekčních systémů, takže narůstají jejich možnosti. To všechno se řeší těmi upgrady. Mimochodem, dnes ráno jsme instalovali na tom našem simulátoru poslední upgrade. Skutečně těch upgradů je docela dost.
Jaká bude životnost nového projekčního systému v pražském Planetáriu? Staré projekční systémy, které nebyly elektronické, vydržely obvykle desítky let; u počítačových systémů se tak velká životnost asi nedá očekávat...
Pracuje se už na scénáři nějakých zcela konkrétních programů pro nový digitální systém? A kdy se může veřejnost těšit na jeho zprovoznění?
Držme tedy pracovníkům pražského Planetária palce, ať se jim podaří nový celooblohový projekční systém uvést do provozu co nejdříve. Jak z rozhovoru s vedoucím technického oddělení této instituce Janem Šifnerem vyplynulo, příznivci astronomie se asi opravdu mají nač těšit.
Vysíláno v Planetáriu č. 23/2009, 6. června - 12. června 2009.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:57).
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.