Vědecké dobrodružství v Senegalu: Těžba soli je špatně placená a velmi náročná práce
Nedaleko senegalského hlavního města leží Růžové jezero. Sůl se z něj těží už 40 let, ale Senegalci tu dnes nepracují. Jde totiž o fyzicky náročnou a špatně placenou práci.
„Je to velmi těžká práce. Každou chvíli mám bolesti nohou, ale doma zůstat nemůžu. Neuživila bych rodinu,“ popisuje svůj úděl žena, která přenáší z lodi na hromadu kýble soli – jak je tady zvykem, nosí je na hlavě.
Voda je tak slaná, že je potřeba se před ní chránit. „Pracuji vždycky jen v rukavicích. Tam, kde se dotýká voda kůže, se pořádně namažu bambuckým máslem a nosím také vysoké ponožky,“ říká mladík ze sousedního Mali.
Mnoho Senegalců na Růžovém jezeře nepracuje, protože na zdejší poměry je práce špatně placená. Proto se mezi zaměstnanci často objevují obyvatelé okolních zemí.
Blahodárná i nebezpečná
Růžovou vodu způsobuje řasa, vysvětluje průvodce Talek: „Když hodně fouká, dají se řasy, které jsou obyčejně u dna, do pohybu a dostanou se k hladině. Když ji pak ozáří slunce, vynikne růžová barva. Nejčastěji je to vidět po ránu.“
Kdysi bylo jezero spojeno s oceánem a žily tu ryby a další živočichové. Pak ale nastalo dlouhé období sucha a nově utvořené písečné duny jezero od oceánu oddělily.
Lékař Papa Gaye, který žije dlouhodobě v Česku, si při návštěvách domoviny chodí do jezera zaplavat. Voda má prý totiž blahodárné účinky na zdraví. „Pomáhá při revmatismu nebo kousnutí od komárů. Běloši v něm ale můžou být jen 15 minut,“ varuje. Příliš slaná voda totiž může iritovat kůži a způsobit nevrtné změny.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
