Ve dne lidé volají doktorům, v noci kvůli dětem, co nepřišly z večírku, říká vedoucí Tiché linky

15. leden 2018

Jako neslyšící člověk se dostáváte do problému vždycky, když potřebujete někomu zavolat. Videohovor problém často neřeší, většina lidí totiž neovládá znakovou řeč. S telefonováním proto pomáhá nonstop aplikace Tichá linka, jejíž zaměstnanci tlumočí při cestách do nemocnice nebo na policii, ale taky při každodenních hovorech. Gesty a výrazem se snaží vystihnout i náladu hovoru, třeba hlas naštvaného šéfa nebo pobavené zdravotní sestry.

„Funguje to tak, že se neslyšící přihlásí do aplikace a přes webkameru se spojí s tlumočníkem. Znakují na sebe v přímém přenosu hovor s třetí stranou, kam si chce neslyšící zavolat,“ popisuje koordinátorka Klára Sobotíková fungování linky, která je dostupná zdarma 24 hodin denně. Do Německa se přes ni ale nedovoláte. „Zatím fungujeme jen v České republice a na Slovensku. Po celém světě by nás to vyšlo poněkud draho.“

Mimo tlumočníků pracují pro Tichý svět taky přepisovatelé. Jejich služby si nejčastěji žádají lidé, kteří neovládají znakovou řeč. Většinou jsou to podle Sobotíkové ti, kteří přišli o sluch až během života. „Nejčastěji volají k lékaři a do zaměstnání. To jsou takové ty klasické hovory, kdy si, stejně jako my, potřebují zavolat do práce, že jsou nemocní a nepřijdou,“ vysvětluje koordinátorka a dodává, že podobné hovory se tlumočí přes den. V noci si přes Tichou linku přivoláte sanitku, policii nebo hasiče.

Jak znakovat emoce

Nejvytíženější je služba v pondělí a úterý dopoledne. „V pátek večer a sobotu jsme nejméně vytížení. To lidé dlouho spinkají,“ říká Klára Sobotíková, podle které v noci volají tlumočníkům hlavně ustaraní rodiče. „Když se třeba dítě nevrátí z večírku, volá se na policii, a další klasické případy, které si slyšící vyřizují automaticky. Jednou tlumočila kolegyně převoz maminky do porodnice, jsou také náročnější věci. Třeba když je předmětem rozhovoru sdělení smrti nebo jiné špatné události.“

Při sledování televize si slyšící tlumočníka v rohu televize moc nevšímají. Do znakového jazyka ovšem nepřekládá jen obsah, ale i formu, stejně jako lidé z Tiché linky. Je přece velký rozdíl, když se vesele zeptáme „Jak se máš?“ nebo se při stejné otázce ironicky ušklíbneme. „Tlumočení je strašně náročné, pracujete při něm s gesty, mimikou a pocity. Přenos musí skutečně vyjádřit sdělení, které má být natlumočeno. Neslyšícímu proto musíme nasimulovat například hlas, zda je veselý, smutný, nebo třeba naštvaný,“ vysvětluje Sobotíková, proč směny tlumočníků trvají maximálně čtyři hodiny.

Appka z garáže

I když Tichý svět funguje už deset let a přes Skype se za pomoci organizace neslyšící mohli do práce dovolat už v roce 2008, nezná jej – na rozdíl například od Světlušky, která se zaměřuje na pomoc nevidomým – moc lidí. Neziskovka si proto zatím stále buduje jméno, pomáhá neslyšícím najít práci a snaží se rozšiřovat tlumočnickou službu.

Nedávno přišla s Tichou linkou jako aplikací do smartphonů. Teď ji podle Kláry Sobotíkové pracovníci Tichého světa technicky dolaďují. Když upozorním na několik cedulek položených na stole, koordinátorka si je před sebe pyšně rozloží. „Na App Parade vyhrála naše aplikace nějaké ceny. Cenu poroty, hlasování diváků a cenu Appka z garáže,“ směje se. „Máte radost?“ ptám se. „To my máme vždycky radost, když něco vyhrajeme, vždycky.“

Překonejte hradbu mezi zvuky, řečí a tichem a podívejte se na písně přetlumočené do uměleckého znakového jazyka.

autor: vis
Spustit audio