V Ústeckém kraji přibývá domácích školáků. Školy na to ale většinou nejsou připraveny

Rodina Chýlových z Ústí nad Labem má ze svého pobytu v Anglii přítele Richarda, který k nim každý rok na tři týdny jezdí a učí děti anglicky. Pomáhá tak Aleně Chýlové, která má s manželem celkem pět dětí. Dvě z nich teď učí doma. Začínala s nejstarším Filipem, který už chodí do 7. třídy.

„Mým hlavním motivem je to, že můžu děti dál vychovávat a dát důraz na rozvoj jejich charakteru. Také si myslím, že je to dobré pro budování vztahu – jsme spolu delší čas a ne jen po škole a po práci. A to je fajn pro rodinu,“ vysvětluje výhody domácího vzdělávání Alena Chýlová.

Johanka je ve 4. třídě a už je zvyklá jezdit na přezkoušení do školy do Vraného nad Vltavou. Tato základní škola byla mezi prvními, které s domácím vzděláváním začínaly. „Už tu učitelku znám, je moc hodná. Zkouší mě třeba hodinu a pak si ještě s rodiči povídají,“ popisuje Johanka.

Alena Chýlová vysvětluje, že tato škola byla jasnou volbou právě kvůli dlouhé praxi a pozitivnímu přístupu k domácímu vzdělávání. Navíc mají blízko prarodiče, takže pro ně dojíždění není takovou zátěží. Nicméně takových škol v Česku není mnoho, i když oficiálně musí ředitel školy zhodnotit každou žádost o individuální výuku a finální rozhodnutí je pouze na něm.

Dětem s domácím vzděláním vycházejí častěji vstříc školy kolem Prahy a Brna

Prezident asociace domácího vzdělávání Vladimír Soukup vysvětluje, že rodiče raději zvolí školu, kde jim vyjdou vstříc. Ty jsou zatím stále nejčastěji v okolí Prahy nebo také Brna. „Každé dítě se musí přizpůsobit vzdělávacímu plánu školy, do které se zapíše. Musí jezdit na přezkoušení a plnit podmínky, které mu škola uloží… Jsou přitom rozdíly mezi jednotlivými školami,“ dodává Soukup.

Domácích školáků v Česku přibývá. Podle statistik Ministerstva školství je jich v letošním roce přes dva tisíce. Meziročně přibylo čtyři sta dětí. Z toho z Ústeckého kraje je jich stovka.

Vladimír Soukup doufá, že s rostoucím zájmem rodičů poroste i vstřícnost škol: „Věřím, že další školy budou přibývat.“

Přesné statistiky škol, které domácí školáky vítají a jsou na ně připraveni, neexistují. Ředitelé nemají povinnost v této věci informovat své zřizovatele.