V Ústeckém kraji nedokončí základní školu až 10 procent dětí ‒ nejvíc v celé republice

Důvod vidí členové organizace Člověk v tísni v prostředí. Tyto děti často mají rodiče s nízkým vzděláním a žijí v chudinských čtvrtích. Například polovina dětí, která před prázdninami odešla ze školy v Předlicích v Ústí nad Labem, vycházela už ze sedmé nebo z osmé třídy.

Se zhoršeným sociálním prostředím přitom škola podle ředitele Martina Košnara počítá už při zápisech: „Ty zápisy u nás probíhají tím stylem, že po dětech chceme opravdu jen to nejzákladnější, a často ani to nejsou schopny splnit. Pokud to to dítě nedožene, tak bohužel musí propadnout. V řadě případů se při tom opakování první třídy chytne a pak už pokračuje bez problémů.“

Člověk v tísni nabízí bezplatnou péči o děti rodičům, kteří nemají na peníze školku

Podobné zkušenosti mají i na základní škole v Mojžíři. Rodiče, kteří nemají peníze na školku, můžou v obou částech města zdarma využít předškolních klubů Člověka v tísni.

„Děti tady jsou od 8:30 do 12:30. Pokud tu mám nějaké předškoláky, tak si je tu nechám o hodinku déle a v klidu s nimi pak individuálně připravuji práci na zápis do první třídy. Snažíme se, aby děti uměly všechny barvy, tvary, malujeme, vyrábíme, trénujeme jemnou a hrubou motoriku… Také se učíme zavazovat tkaničky, podepsat se, nakreslit postavu,“ vypočítává Jana Chroustovská, která děti doučuje.

Stejné je to s doučováním ‒ nabízí ho jak školy, tak nezisková organizace. Třeba k Ferkům chodí osmáka Vojtu doučovat matematiku dobrovolník. Podle Jany Chroustovské z Člověka v tísni totiž právě z tohoto předmětu loni Vojta propadl. Už podruhé.

Ukončené základní vzdělání je základ pro to, aby člověk neskončil na úřadu práce

„Znamenalo by to, že by šel normálně do osmé třídy a z ní by vyšel ven. Protože se ale Vojta rozhodl, že chce zvládnout i devátou třídu, a studium by mu s pětkou na vysvědčení prodloužit nepovolili, musíme tu pětku opravit, takže se s Vojtou dobrovolník v létě učil matematiku a podařilo se jim to,“ vysvětluje Chroustovská.

Sama pak v rodině pomáhá druhákovi Pepíčkovi, který má vývojovou vadu a zejména problém s řečí. Maminka Helena Ferková by svým synům se školou moc pomoct neuměla.

„No, člověk když to vidí u těch jiných dětí, že končí ve speciálních školách a že pak dostávají košťata do ruky, tak to moje děti nemusí. Ještě aby zvládly učiliště, aby neskončily na podpoře,“ uvažuje nahlas Helena Ferková.

Právě spolupráce rodičů je podle představitelů Člověka v tísni i obou škol pro úspěšné zdolání základní školy klíčová.