V Povrlech otevřeli nové muzeum. Návštěvníci uvidí historickou kovárnu i dobově zařízené světnice
V Povrlech se 1. července otevřelo nové muzeum. V areálu bývalé obecní kovárny si lidé mohou prohlédnout zachovalou kovářskou dílnu s funkční výhní, expozici o historii obce i o Kovohutích Povrly nebo dobově zařízené světnice.
V patře jsou k vidění fotografie z historie Povrl a velký obraz požáru obce, a také expozice věnovaná Kovohutím Povrly. Když projdete pavlač, můžete si prohlédnout dvě historicky vybavené světnice – kuchyň a ložnici. Levá část budovy pak patří dílně s nástroji.
V samotné kovárně zůstala zachovaná funkční kovářská výheň, kde se vzduch do výhně pohání ručním měchem. Nechybí nástroje jako ohýbačka, kovadliny a kovářské nářadí.
V bývalé stodole dnes sídlí kavárna.
Z kovárny muzeum
Muzeum nese jméno Jenatschkeho Kovárna – Muzeum Povrly. Prvním kovářem v tomto domě totiž byl Franz Jenatschke, který se do Povrl přiženil roku 1823. On a jeho potomci tam pak vykonávali kovářské řemeslo až do 20. let 20. století.
Ani později ale tu kovářská tradice nezanikla, vdova po posledním z rodu Jenatsche se provdala za kováře Ernsta Schöbera z Roztok.
Po vysídlení Němců získal kovárnu do národní správy Alexander Koren. Po jeho smrti na počátku 70. let využívali nejdřív kovárnu povrlští učňové, pak už objekt jen chátral a chátral, až ho roku 2019 zakoupila obec.
Povrly teď uvažují o vybudování informačního centra v budově muzea. Vedení obce chce také dovybavit obytné světnice v duchu 19. století, kovářskou dílnu pak nástroji a zařízením z doby před 1. světovou válkou.
V červenci a v srpnu můžete muzeum v Povrlech navštívit každý den kromě pondělí od 10 do 17 hodin.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
