V erupcích je magnetické pole Slunce mnohem silnější, než vědci mysleli

Sluneční erupce 6. září 2011 v ultrafialovém světle z družice SDO
Sluneční erupce 6. září 2011 v ultrafialovém světle z družice SDO

Zdálo by se, že výzkumy kolem magnetického pole Země i Slunce jsou záležitostí víceméně uzavřenou. Opak je ale pravdou. Nejasností a tajemství je pořád více než dost. 

Nejznámější záhadou je přepólování magnetického pole, které si můžeme představit jako siločáry kolem pólů tyčového magnetu. Poloha zemských magnetických pólů ovšem není stálá, polarita se v minulosti docela často měnila, vědci mluví o obdobích několika desítek tisíc let. V současnosti změna polarity pravděpodobně nehrozí.

U slunečního magnetického pole, které zřejmě vzniká podobně, tedy jako pole v obrovském dynamu, jsou změny daleko častější. Přepólování je dokonce normální součástí jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity. Proč se tak děje se zatím neví, podle solárního fyzika ze Stanfordu Phila Scherrera nemají vědci stále ještě fungující matematický model, který by leccos napověděl.

Když aktivní, tak magnetické

Tenhle jev dost možná souvisí s aktivními oblastmi na Slunci, kde během maxima slunečního cyklu vrcholí výskyt slunečních skvrn. Magnetické pole těchto oblastí je výrazně vyšší než v okolních oblastech Slunce a když se taková silnější magnetická pole přesouvají k magnetickým pólům Slunce, mohou proces přepólování spustit. Ale to jsou jen dohady. Co je však jisté je, že magnetické pole Slunce je v oblasti slunečních erupcí mnohem silnější, než se astronomové dosud domnívali. Dokonce desetinásobně.

Sluneční erupce

Vyplývá to z výzkumů uskutečněných na univerzitách v Belfastu a Aberystwyth. O objev se postaral David Kuridze, expert na využití pozemních dalekohledů ke studiu sluneční koróny. Na observatoři La Palma na Kanárských ostrovech pozoroval mimořádně silnou sluneční erupci, ke které došlo 10. září 2017 v blízkosti slunečního povrchu. Měl obrovské štěstí – zaměřil se ve správný okamžik na správné místo, zrovna když došlo ke sluneční erupci.

Oblaka plazmatu

O erupcích víme, že jsou to náhlá zjasnění ve fotosféře a chromosféře Slunce doprovázená výrazným uvolněním hmoty a energie. Od Slunce se může oblak plazmatu odtrhnout a putovat napříč sluneční soustavou. Naši planetu sice chrání zemská magnetosféra, i tak ale vyvolá střet s tímto oblakem výrazné polární záře a magnetické bouře. Hrozí dokonce poškození telekomunikačních a navigačních satelitů, družic na oběžné dráze, i poruchy pozemských rozvodných soustav.

Podle profesora Michaila Mathioudakise z Královské university v Belfastu, který na projektu spolupracoval, umožnil soubor pozorování poprvé vytvořit detailní mapu magnetických polí v koronární smyčce. Metodika a výsledky této práce, otevírají novou cestu při výzkumu sluneční koróny.