V 90. letech jsme zřejmě krádežemi přišli o zhruba stejný počet uměleckých děl jako za války
Jena z největších loupeží uměleckých děl na našem území se stala v noci z 5. na 6. května 1991. Do obrazárny Národní galerie ve Šternberském paláci na Hradčanech, se vloupala pětice mužů. Ze slavné sbírky francouzského umění ukradli čtyři obrazy Pabla Picassa.
Škoda, kterou tak galerii způsobili, byla nesmírná. Odborníci ji už tehdy odhadovali na více než 1,5 miliardy korun. Pachatelé přitom nemuseli vyvinout zvláštní úsilí.
Čtěte také
Stačilo kamennou lavičkou rozbít nehlídané prosklené dveře do zahrady paláce. Dokonce i dál jim to šlo poměrně hladce. Galerie tehdy nedisponovala žádným zvláštním poplašným zařízením.
Památky a umělecká díla nebyla před 30 lety, jak říká historička umění Jitka Šosová prioritou československého státu.
Ten se tehdy zabýval především transformací ekonomiky, obnovením svobodného politického života anebo třeba národnostními otázkami. A že je potřeba přizpůsobit novým poměrům i oblast památek, tedy řádně je zabezpečit, na to se tehdy zapomnělo.
Památky zlodějům napospas
Památky tak byly po otevření železné opony vydány zlodějům umění napospas. S komunistickým režimem padl i do té doby všudypřítomný dohled bezpečnostních orgánů nebo i lidí mezi sebou. Už tak mizerně hlídané památky tak šlo snadno uloupit, a především převézt přes hranice, kde se pro ně našlo kupců dost.
Čtěte také
Takže zatímco v 80. letech docházelo k desítkám krádeží památek a umění ročně, v roce 1991 už bylo takových případů kolem tisíce. Podle odborníků jsme v 90. letech mohli přijít o stejný počet uměleckých děl jako během války.
Picassovy obrazy uloupené 5. května 1991 mezi ně naštěstí nepatří. Pro zloděje byly tyto skvosty přece jen velké sousto. Neměli na ně dopředu dohodnutého kupce a jen tak si je nikdo koupit nechtěl. Policie na základě informací od donašečů z podsvětí obrazy i pachatele během několika týdnů vypátrala. Jedno plátno byly zachyceno v Bavorsku, zbytek v bytě jednoho z pražských paneláku.
Poslechněte si celý díl série 30 let poté Veroniky Kindlové.
- Rozhlasový dokument je jedním z nejnáročnějších žánrů. Obsahuje v sobě jak zpravodajství, tak publicistiku, slovesnou tvorbu i specifickou práci s hudebním designem. V minulém roce vzniklo v rozhlase 853 dokumentů a jejich poslech by vám zabral 23 325 minut. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.
Související
-
Beduínská kultura je v ohrožení. Jejich život v horách má udržet projekt trekové cesty pro turisty
Britský nadšenec do beduínské kultury Ben Hoffler už deset let připravuje trekové trasy pouštěmi Blízkého východu.
-
Karel Barták: Kultura by měla dostat z evropského fondu obnovy, co žádá
Napadlo mě to při sledování úžasné sobotní show z Národního divadla. V přímém přenosu a ve vynikající zvukové i obrazové kvalitě se střídaly styly a epochy.
-
Režisér David Ondříček: Vize pro kulturu. Čekám po ní hlad, nenechme lidi vydechnout
Věřím, že se změní tvůrci. Že přijdou s novými tématy a novými myšlenkami. Že nebudou tolik naslouchat mainstreamu, ale budou víc poslouchat tlukot svého srdce.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
