Ústí nad Labem má po letech opět městskou vinici
10. září se do Ústí nad Labem vrátilo vinařství. Pěstování vína na svazích kolem Labe má bohatou minulost i současnost. V Ústí se ale na historii pěstování vína až do letoška pozapomnělo.
„Víno se v Ústí se ve středověku pěstovalo s velkým úspěchem. Proslulé bylo třeba podskalské víno, které se pěstovalo pod Mariánskou skálou,“ říká MUDr. Pavel Kacerovský. Právě on s nápadem osázet vínem svahy pod Větruší přišel.
„Bude to propagační vinice. Na terasách pod zámečkem bude dobře vypadat a půjde svým způsobem i o turistickou atrakci,“ vysvětluje autor nápadu.
Založit novou vinici ale není legislativně vůbec snadné. Evropa si hlídá plochy, na kterých se víno pěstuje. Nová vinice proto nesmí být velká. Založení vinice zaplatilo město.
„Vinice i víno z ní bude sloužit k propagaci města a regionu. V první etapě jsme vysázeli 45 hlav,“ říká Kacerovský s tím, že na jaře by výsadba měla pokračovat. „Chceme okopírovat model, který použili v Roudnici nad Labem. Nabídneme firmám, podnikatelům, ale i občanům Ústí, aby se stali patrony jednotlivých hlav vinné révy,“ dodává Kacerovský.
Výsadbu na druhé snížené terase pod Větruší by tak zaplatili sponzoři. Vinice by se měla táhnout po obvodu kopce až pod lanovku. „Co pole zábradlí kolem zámečku, to jedna hlava,“ popisuje plánovanou výsadbu Kacerovský.
Přestože se u Labe daří hlavně bílému, na Větruši vybrali vinaři odrůdu Cerason. „Jde o křížení českých vinařů. Pozdní odrůda červeného by se měla vyhnout jarním ranním mrazíkům a zároveň je odolná proti chorobám. Červené hrozny budou na podzim na vinici navíc nádherně vypadat,“ dodává Kacerovský.
První sklizeň vedoucí k výrobě lahodného moku přichází v úvahu až za tři roky. Tedy pokud se vínu pod Větruší bude skutečně dařit. Jisté už teď ale je, že vinice navždy změní tvář jednoho z oblíbených výletních míst v Ústí nad Labem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.