Ústecké muzeum připomíná 110. výročí narození umělce a dobrodruha Eduarda Ingriše

6. květen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Podobizna Eduarda Ingriše v roce 1959

Jarmila Fetrová vám připomene skoro zapomenutého Čecha, Eduarda Ingriše - dobrodruha, dirigenta, skladatele, fotografa, kameramana, autora Niagáry, přítele Hemingwaye, Heyerdahla, Hanzelky a Zikmunda. Výstava o tomto velkém vlastenci právě probíhá v ústeckém muzeu.

Eduarda Ingriše lze prezentovat jako Čecha, vlastence, který měl být zapomenut. Peruánské děti se ale o něm učí ve školách a posmrtně mu byla udělena pamětní deska peruánské vlády na úrovní nejvyššího peruánského vyznamenání za výjimečné služby pro Peru.

Eduard Ingriš byl významný dirigent, hudební skladatel, zpěvák, junák, tramp, dobrodruh, filmař, režisér, kameraman a fotograf. Studoval na přání svého otce Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, takže měl k přírodě velice blízko.

Po několika semestrech přestoupil tajně na konzervatoř, kde vystudoval hru na klavír, dirigování a skladbu. Jeho největším koníčkem byla hra na kytaru, která ho provázela spolu s kamerou a fotoaparátem celým jeho životem.

Ke 20. výročí úmrtí Eduarda Ingriše se konalo v České republice několik výstav jeho fotografií a doprovodných akcí za účasti významných osobností z oblasti kultury jako je Štěpán Rak, Štěpán Rak ml, Alfred Strejček, cestovatelé Miroslav Zikmund, Miroslav Náplava, ing. Petr Horký, a další.

Eduard Ingriš - život a dílo

„Překvapilo nás, že 25 let po Sametové revoluci je jméno Eduarda Ingriše na Ústecku opravdu stále zapomenuto, přestože je Ústí nad Labem kolébkou trampingu v Severních Čechách a koná se zde hudební a trampský festival „PORTA“," konstatuje organizátorka výstavy Jarmila Fetrová.

Eduard Ingriš napsal jednu z nejlepších kytarových škol, která kdy u nás byla vydána. Má dva díly - první se jmenuje Veselé učení na kytaru bez not a Veselé učení na kytaru podle not a obě knihy se staly bestsellerem.

Zemřel ve svých 86 letech v roce 1991 v USA, před svým plánovaným návratem do vlasti, kterou velmi miloval - po celou dobu emigrace zůstával věrným vlastencem s touhou se jednou do Československa vrátit. Tuto svou touhu vystihuje jeho nekrolog: „Domove můj, já vrátím se ti zpátky, jak chlapec do pohádky, tak pokorně a sám.“

Eduard Ingriš na Kantutě v roce 1959

Muzeum města Ústí nad Labem teď vystavuje fotografie a osobní věci Eduarda Ingriše. V rámci výstavy můžete také vidět unikátní filmy „Na balsových vorech z Peru do Polynésie“, „Plachetnicí z Tahiti do Peru“ a „Nezkrocená Amazonka“. Tyto filmy jsou soukromým majetkem paní Niny Ingris, manželky Eduarda Ingriše, která je muzeu zapůjčila. Seznámit se s dílem a životem tohoto výjimečného člověka můžete do 19. července 2015.

autor: Jarmila Fetrová
Spustit audio