Turecká opozice se probouzí a má šanci sebrat Erdoganovi hlasy

Erdogan se snaží o hospodářský růst země a chce prosadit společenské změny. „V poslední době se však prezentuje jako despota, který se nechce dělit o moc. Takový postoj vyvolává frustraci už i ve vlastních řadách,“ všímá si německý hospodářský list Handelsblatt.

Turecká železná lady má šanci porazit Erdogana. Je třeba obnovit demokracii, tvrdí politička

• Upravit
• Smazat

Za sedm týdnů se v Turecku uskuteční prezidentské volby. A jak tvrdí britský deník Guardian, jedinou kandidátkou, která má skutečnou šanci postavit se současnému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi, je Meral Akşenerová, předsedkyně středopravicové Strany dobra (IP).

V neděli 24. června se v zemi na pomezí Evropy a Asie konají volby. Samo o sobě nic neobvyklého, ale přesto bude letošní hlasování mimořádné. Turci totiž budou vybírat prezidenta i parlament zároveň. A vyhraje-li Erdogan, zasadí se o reformu ústavy, která mu přinese dalekosáhlou moc. V průzkumech nicméně stojí daleko od zisku absolutní většiny. Mezi obyvateli navíc roste frustrace z jeho stylu vládnutí a opozice tohoto sentimentu hodlá využít.

Podle taxikáře Vedata Temela současná vláda nepodnikla za poslední dva roky nic jiného, než hon na členy organizace exilového klerika Fethullaha Gülena, kterou Ankara považuje za teroristickou skupinu a za strůjce pokusu o puč před dvěma lety. Temel je přitom příznivcem Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Partaj ale kritizuje, protože se prý nezajímá o obyčejné lidi.

Bílí proti černým

Jedním z důvodů, proč vládnoucí formace v minulých volbách vyhrávala, byla slabá a špatně organizovaná opozice, pokračují německé noviny. Poslední dva roky se ale na Erdoganově straně zásadně podepsaly.

Teroristické útoky, dění po pokusu o puč a dozvuky světové finanční krize oblíbenost partaje snížily. Také kvůli tomu si podle deníku prezident z úřadu udělal nástroj na udržení moci. A používá k tomu často islám, kterým se snaží sjednotit společnost. 

Čtěte takéChystá Turecko další vojenský útok v zahraničí? Vládě klesají preference, chce přízeň voličů

Nicméně průzkumy ukazují i nálady v Erdoganův neprospěch. Pro obhájení funkce hlavy státu potřebuje získat absolutní většinu, v opačném případě by se konalo druhé kolo voleb. Výsledky z dotazníků mu dávají šanci na zisk asi 42 procent. A také jeho strana by ve volbách o většinu mohla přijít.

Někteří Turci se ale takového scénáře obávají. „Opozice by všechny Erdoganovy vymoženosti zrušila,“ stěžuje si nejmenovaná žena. Namysli tím má třeba nošení šátků ve školách nebo oslabení takzvaných „bílých Turků“. Elity, která po desetiletí určovala směřování země a na zbytek obyvatel, na „černé Turky“, se dívala spatra. Sám prezident se hlásí k „černotureckému“ původu.

Ekonomika v krizi

Ale Strana spravedlnosti a rozvoje se také přepočítala, podotýká Handelsblatt. Jak moc, ukazuje zemědělství, které je pro zemi stále důležité. Turecko totiž bylo po desetiletí jedním z největších světových producentů potravin a v této oblasti soběstačné.

V roce 2003 ale vláda zrušila cla na dovoz potravin, aby snížila jejich ceny. Kvůli vysoké poptávce po zelenině a masu však došlo k opačnému efektu. Ceny základních potravin se za posledních 15 let ztrojnásobily.

A také v jiných odvětvích je hospodářská situace země půlměsíce obtížná. Aby vláda zastavila hospodářskou recesi, masivně investovala do státních projektů, půjček a takzvaných balíčků pro voliče. A zaplatila za to vysokou cenu: deficitní výkonovou bilancí, vysokou inflací a nízkým kurzem turecké liry k dolaru a euru. To vyvolalo špatnou náladu mezi obyvateli, které teď využívá opozice.

Turecká politická scéna je roztříštěná a o voliče ze stejných společenských tříd se uchází vícero kandidátů. A to je přesně ten stav, který opozičníci potřebují.

Antierdogan

Každý z opozičních kandidátů totiž Erdoganovi může vzít hlasy. Třeba Muharrem İnce, který kandiduje za Republikánskou lidovou stranu (CHP). İnce je rétoricky zdatný a může reprezentovat jak sekulární, tak konzervativní část voličského spektra. To je důležitý předpoklad pro politika, který chce zmobilizovat co možná nejvíce voličů.

Čtěte takéRoztříštěná turecká opozice se před červnovými volbami spojila proti Erdoganovi

Pro ty, kteří smýšlejí nacionalisticky, se jako alternativa nabízí bývalá ministryně vnitra Meral Akşenerová z nedávno založené Strany dobra (İP). V průzkumech se pohybuje okolo 19 procent možných hlasů. Prokurdskou Lidovou demokratickou stranu (HDP) zastupuje Selahattin Demirtaş, který kandiduje z vězení. Podle Ankary se dopustil podpory terorismu. Průzkumy mu přiznávají 13 procent lidové podpory.

Další opozičním hnutím je Strana štěstí (SAADET), silně islamistická partaj, která se v sondážích drží na spodních místech, ale jejíž předseda Temel Karamollaoglu se často a efektivně vměšuje do politických debat. Politik by mohl oslovit zejména ty voliče, kterým se Erdoganova strana zdá být málo náboženská.

Poslední opoziční formací je levicová Vlastenecká strana (VATAN), jejíž kandidát Dogu Perinçek oslovuje především dělnictvo. Partaj podle průzkumů může od voličů obdržet dvě procenta hlasů, což je nízký počet, ale i tak může ovlivnit celkový výsledek voleb.

Všechny opoziční skupiny spojuje jediné – touha ukončit Erdoganovu vládu. Na druhou stranu žádná z nich nenabízí reformní program. Jedinou reformou tak zůstává snaha zastavit vznik prezidentského systému, uzavírá Handelsblatt.