Tajemné počátky evoluce zubů s českou stopou, mýty, rituály a představy mayského náboženství

V úvodním přehledu zajímavostí se zmíníme o mizejících ledovcích německé části Alp, ze kterých zřejmě za pár let zůstanou jen tři, představíme některé zajímavé výsledky expedice českých přírodovědců do Konga a také se dozvíte, co zjistili němečtí vědci o stavbě oka dávno vymřelých trilobitů. Řeč bude také o záchranném archeologickém výzkumu v pražských Modřanech, který přinesl nečekaný objev skutečného bronzového pokladu a chystané americké družici Methane Sat, která bude z oběžné dráhy sledovat stáda novozélandského dobytka a jejich produkci skleníkových plynů.

Stále záhadné počátky evoluce zubů

Čelistnatec Radotina tesselata ze skupiny Acanthothoraci číhající na kořist, mladého jedince trilobita Radioscutellum. Autorem rekonstrukce, zhotovené pod odborným paleontologickým vedením, je Jan Sovák|foto:Jan Sovák

Mezi stále nevyjasněné otázky vývoje života na naší planetě patří mimo jiné evoluce zubů, užitečného nástroje a zároveň výzbroje většiny obratlovců. Slouží k uchopování a rozmělňování potravy, ale také k obraně nebo útoku. Je zřejmé, že zuby musel být vybaven už nějaký společný prapředek všech současných skupin čelistnatých obratlovců, od žraloků po člověka. Paleontologové se léta domnívali, že tímto prapředkem byl některý z prvohorních rybovitých obratlovců dnes již vyhynulé třídy pancířnatců. Ale zároveň se jim to nezdálo. Primitivní zuby si představovali jinak. A tak pátrali dál.

Zaměřili se na vývojově nejstarší známé čelistnatce ze skupiny Acanthothoraci, kteří se zatím zdáli být jaksi – bezzubí. Shodou geologických okolností se fosilie těchto vzácných živočichů nacházejí poměrně často na našem území. Sbírka acanthothoracidů v pražském Národním muzeu čítá tři stovky exemplářů a je největší na světě. Není tedy divu, že prvotní impuls k jejich novému výzkumu vzešel od našich badatelů.

8 fotografií

Skončilo to objevem, který se letos v létě dostal až na stránky prestižního časopisu Science. Jeho příběh vypráví jeden ze spoluautorů zmíněné studie, vědecký pracovník a kurátor Národního muzea v Praze, paleontolog Boris Ekrt.

Náboženství Mayů: Mýty, rituály a představy

Mayská pyramida v mexickém Chichen Itza|foto: Walkerssk,Pixabay,©

Minulý týden jsme v repríze poprvé nahlíželi do knihy Nábožství Mayů mayistky a religionistky Zuzany Marie Kostićové. Řekli jsme si, proč je tato publikace unikátní i ve světovém měřítku a také něco málo o pramenech, ze kterých naše současné znalosti o mayském náboženství vycházejí. Seznámili jsme se se jmény a „polem působnosti“ nejdůležitějších mayských bohů a bohyň. Tentokrát nás čeká povídání o dochovaných mayských mýtech a rituálech a povíme si pár zajímavostí o mayském kalendáři. Dozvíte se, jaké představy měli staří Mayové o duši, jak vypadalo jejich strukturování světa a krátce zmíníme vývoj našich představ o Mayích, který během let přinesl mnoho kuriózních odboček, zahrnujících i mimozemšťany a Atlantidu.

Nejstarší podoba mayských mýtů, kterou máme k dispozici, pochází patrně až z koloniálního období, kdy už žili Mayové pod nadvládou Španělů. Podle Zuzany Marie Kostićové z Katedry religionistiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze je nejznámějším z nich mýtus o stvoření, zachycený v hlavní věroučné knize Mayů, známé pod názvem Popol Vuh.