Světoznámé drogistické impérium rodiny Schichtů vyrostlo z vesnické výroby mýdla

„Samotné počátky firmy Setuza nejsou v Ústí nad Labem, ale v Rynolticích, kde v roce 1848 místní sedlák, pan Schicht, získal povolení vařit a prodávat mýdlo na výročních trzích,“ vysvětluje historik Václav Houfek.

Brzy v Rynolticích vznikla malá továrna. A protože se výrobě mýdla dařilo i dál, rozhodli se Schichtovi v 70. letech 19. století hledat nové lepší místo pro rozšíření podniku a stavbu nového výrobního komplexu.

„Nakonec ho našli u Ústí nad Labem, na střekovské straně. Od vesnice Novosedlice si koupili Schichtové první pozemky, na kterých na začátku 80. let 19. století postavili první tovární objekty,“ popisuje Houfek.

Rodina začala přikupovat další a další pozemky a během 20 let vybudovali největší tovární komplex na výrobu drogistického zboží, jedlých tuků a ovocných šťáv v tehdejší Evropě.

Společnost Schicht zaměstnávala přes 4000 lidí. „Byli velmi úspěšní v zavádění nových způsobů a technologií výroby jedlých tuků a olejů. Jako jedni z prvních na světě třeba začali používat k výrobě margarínu vodík – ten jim dodávala ústecká chemička,“ přibližuje Houfek.

Schicht a premiéra zvukového filmu v Československu

Schichtovy závody využívaly nejenom inovace ve výrobě, ale staly se průkopníky i na poli reklamy.

„Jejich výrobky byly určeny koncovým zákazníkům – byli proto závislí na rozsáhlých obchodních aktivitách. Vytvořili i rozsáhlou síť firem, které se zabývaly propagací a reklamou. Mezi jiným Schichtové v roce 1929, jako první v Československu, získali technologii k výrobě zvukového filmu. Prvním československým občanem, který promluvil z filmového plátna na jaře roku 1929, půl roku před premiérou zvukového filmu v Praze, byl v Ústí nad Labem pan Heinrich Schicht,“ dodává Václav Houfek.

20. a 30. léta patřila mezi zlatou éru Schichtových podniků. „Schichtovi se před válkou dostali mezi skutečnou světovou špičku. Dá se říct, že patří k zakladatelům světové, globální ekonomiky. Je to asi nejúspěšnější rodina toho druhu, která vzešla z českých zemí,“ konstatuje historik.

Setuza nastupuje

Vše opět změnila 2. světová válka. „Po roce 1945 sice došlo k obnovení firmy, ale s tím, že na podzim toho roku byly továrny a podniky Schichtů zestátněny. Nikoli ovšem na základě dekretů o konfiskaci německého majetku, ale na základě prezidentských dekretů o zestátnění těžkého průmyslu,“ vysvětluje Houfek.

Společnost dostala i nové jméno – národní podnik Severočeské tukové závody. Ty se pak staly součástí koncernu Tukový průmysl. „Odtud tedy ta značka Setuza, pod kterou pak společnost fungovala až do roku 2007,“ doplňuje Václav Houfek.

90. léta a éra privatizace se nevyhnuly ani vyhlášené Setuze. Ta byla zprivatizována – tím začal její postupný pád.

„Setuzu ovládaly různé zájmové skupiny, jejichž vzájemný boj o moc nad touto prosperující firmou nakonec vedl k její destrukci na počátku tohoto století, což je ta nejsmutnější kapitola podniku. Dnes v areálu ústecké Setuzy existuje rafinérie na biopaliva a některé provozy, které převzali bývalí konkurenti těch Schichtových podniků nebo Setuzy. Velká část podniků ale skončila opuštěná – ty už jsou buď postupně demolovány, nebo k demolici směřují,“ uzavírá historik Václav Houfek.

Pořad připravujeme ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem.