Svaté bratrstvo konající skutky lásky
Podle židovského kalendáře začíná měsíc elul. Je to současně den, který se v Praze historicky připomíná jako památný den Chevry kadiša – židovského Svatého bratrstva.
Stanovy pražského „Svatého bratrstva konajícího skutky lásky“, jak zní úplný překlad názvu z hebrejštiny, jsou doloženy již z roku 1564, ale Chevra kadiša zde prokazatelně působila mnohem dřív. Elul se svými lítostnými modlitbami předchází měsíci tišri s jeho kajícným židovským Novým rokem a pokáním Dne smíření. Půst, který prvního dne měsíce elul členové Svatého bratrstva zachovávali, pak jen potvrzoval jejich závazek obzvláštní zbožnosti ve službě židovským souvěrcům.
V obecném povědomí je Svaté bratrstvo známo především jako pospolitost těch, kdo zajišťují pohřby podle židovských rituálních zvyklostí. Taková služba zesnulým byla a dodnes je považována za projev největšího milosrdenství, protože ten, kdo odešel z tohoto světa, se již nemůže ničím odvděčit.
Historicky však Svatá bratrstva, která působila především ve větších židovských obcích, vykonávala v samostatných spolcích i jiné dobročinné činnosti. Existoval tak Spolek kmotrů, který poskytoval chudým židovským ženám pomoc v době těhotenství a po porodu. Jeho členové však rovněž provázeli modlitbami osamělé zesnulé při jejich pohřbu. Jiný spolek svatého bratrstva ustavený k péči o chudé, vdovy a sirotky je podporoval potravinami nebo i penězi. Spolek zbožných žen jako další odnož Svatého bratrstva byl pověřen činnostmi, které muži nemohli pro ženy konat z etických důvodů. V tomto spolku se současně šily šaty pro potřebné a z jeho prostředků se zabezpečovalo i věno pro nemajetné dívky, aby se mohly vdát. Důležité místo konečně patřilo i Spolku pro navštěvování nemocných, jehož členové k nim přicházeli pronášet modlitby za úlevu od bolesti a brzké uzdravení.
Členství ve Svatém bratrstvu, vážené a díky darům i zámožné organizaci, bylo vždy vyhrazeno jen těm, kdo požívali všeobecné úcty. Zájemce o členství musel být několik let čekatelem, a i když se již stal členem bratrstva, v Praze trvalo plných 15 let, než v něm zaujal místo v nejvyšší kategorii „starších“. Záležitosti bratrstev řídila představenstva bez nároku na odměnu, s přísnou kontrolou příjmu a užití finančních prostředků i nezfalšovatelnými volbami představitelů.
Je léto a při procházce Prahou je možno se o nejvýznamnějším Svatém bratrstvu u nás, bratrstvu pohřebním, dozvědět takříkajíc z první ruky. Židovské muzeum mu v někdejší Obřadní síni v pražském Josefově věnuje celou expozici s jedinečnými předměty a dokumenty. Dokládají úctu, jaké se Svaté bratrstvo těšilo, respekt k instituci, která i dnes již za jiných podmínek naplňuje při Židovské obci v Praze svou odvěkou službu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
![hurvinek.jpg hurvinek.jpg](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/4c83e43279b642121b870ce888c62be8.jpg?itok=5JPOJ2vm)
![](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/4247ad974925176a3765341e86733918.jpg?itok=ZPQ_6MMg)
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka