Střihačů ovcí ubývá a jen jeden na Děčínsku a Ústecku ještě stříhá ovce starou metodou, na lavici

7. listopad 2016

Zatímco přibývá lidí, kteří si pořizují na své zahrady a louky ovce, střihačů ovcí je stále méně. Tomáš Burda z Děčínska je navíc unikát. Jako jediný stříhá ovce starou metodou, tedy na lavici. Většina střihačů vlny už tuto metodu zapomněla. Je náročnější a pomalejší, o to větší zážitek je, střihače ovcí sledovat. S Tomášem Burdou si povídal Honza Beneš.

0:00
/
0:00

Vy jste tady teď stříhal ovci, pro laika naprosto nepochopitelným způsobem, kdy jste si jí posadil téměř do klína. A za pár minut byla ovce úplně holá. Jak dlouho stříháte ovce?
Podle plemene, podle toho jak ta vlna jde a škube se ta ovce. Měla by ta ovce být do těch 4 až 5 minut ostříhaná, protože potom už ta ovce začíná být netrpělivá a samozřejmě se vrtí a chce pryč.

Jak dlouho Vám trvalo než jste našel ten správný gryf a to jak tu ovci chytit, jak si jí posadit, jak jí začít holit?
Já jsem měl štěstí. Já jsem se tím vyučil. Bejvávalo to učiliště Plzeň-sever – Nečtiny a vlastně nás nechali vyštudovat jako ovčáky. Já jsem to i dělal ňákejch 6 let v Bečově u Mostu. No vlastně celou tu dobu člověk furt hledá ten lepší a lepší způsob. Já stříhám na lavičce. Je i další způsob - stříhání na zemi, což už dneska propaguje vícero střihačů. Dneska v podstatě můj styl je zapomenutej.

Stalo se Vám někdy, že ta ovce nechtěla držet, že Vás třeba poranila?
No ano, taky, taky. To musíte dávat pozor. Tady máme tři rohatý berany a ty Vás můžou zranit. Ty vás těma rohama můžou nejen nabrat, ale i šťouchnout do oka.. Musíte být ve střehu.

Jaký je zájem o střihače ovcí? Vím, že se to v poslední době poměrně rozmohlo, lidé si pořizují ovce. Máte co dělat, máte hodně práce?
Já to nedělám na plnej úvazek. Tohle je spíš taková vedlejší činnost. A rád bych našel někoho, tady ústecký kraj, děčínský kraj, komu bych mohl už nějaký ovečky přehrát, protože já už to nestíhám. Ten nárůst tady je. Lidi si to oblíbili, dokonce to maso, zaplať Pán Bůh. Je to dietní maso, velmi chutné. Někdo už by se o to taky mohl zajímat, někdo mladší, aby to dál mohl stříhat, protože to je ta nejdůležitější věc u těch ovcí., aby byli ostříhané. Máme na to zákon, že každá ovečka dneska musí bejt jednou do roka ostříhaná.

Ta ovečka, kterou jste tady teď ostříhal, byla spokojená. Bylo vidět, že se absolutně nebrání. Uleví se té ovci, když jí zbavíte toho kožichu?
Tak určitě. Člověk to na nich i vidí, když je pustíte, tady se to třeba nedalo. Ale já když stříhám u někoho na zahrádce a tu ovečku pustíme – opravdu ta vyskakuje, nevím jestli je šťastná, že se zbavila mě nebo jestli tý vlny. Ale dává tam najevo tu radost. A určitě – máme tady parazity, že? Plísně, různé kožní problémy – to všechno se tam může objevit. My už jsme tu ovečku domestikovali, my už jí musíme pomoct. Dříve ta ovečka divoká ta se vylínala někde o trní nebo i v přírodě jako pes to vylínal. My už jsme si to prostě moc zdomestikovali a musíme jí dneska pomoct.
Řekl mi Tomáš Burda a šel stříhat další ovci. Ze Slavošova na Ústecku Honza Beneš, Český rozhlas.

autor: Jan Beneš
Spustit audio