Stanislav Rázl – komunistický technokrat, ředitel Spolchemie i ministr chemického průmyslu

9. listopad 2023

Ačkoliv byl otec herečky Reginy Rázlové Stanislav Rázl většinu své kariéry špičkovým členem KSČ, s dogmatickým křídlem strany měl trvalé problémy.

Když v začátcích normalizace přišel za Gustávem Husákem Vasil Bilak s přáním odstranit ho, generální tajemník pronesl památnou větu: „A pracovat bude kdo?“

Rázl nebyl podle historiků a pamětníků ideologický fanatik, ale technokrat, kterého strana kvůli ekonomickým schopnostem prostě potřebovala. Chránily ho tak silně, že byl nakonec pravou rukou premiéra Lubomíra Štrougala.

Stanislav Rázl se narodil v roce 1920 v Sopotnici. Vystudoval gymnázium a za 2. světové války byl nuceně nasazen v Říši. Po válce absolvoval vysokou školu ekonomickou a nastoupil jako technik do ústecké Spolchemie.

V severočeském průmyslovém gigantu působil v letech 1956 – 1963 jako ředitel. Rodina bydlela dlouhé roky v ústecké Brné.

Rázl byl potom pro své oportunistické názory obžalován ze sabotáže a špionáže. Vykonstruovaná obvinění ale byla stažena.

V roce 1968 se stal ministrem chemického průmyslu a o rok později prvním předsedou vlády České socialistické republiky. Prakticky celou normalizaci stál v čele vlivné České plánovací komise.

Stanislav Rázl byl zastáncem zavádění tržních mechanismů do centrálně plánované ekonomiky. Odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 a nebál se jít Palachovi na pohřeb. Zároveň však bývalému režimu po celou dobu věrně sloužil. Zemřel v Praze v roce 1999.

autor: Milan Knotek
Spustit audio