Sprejeři v Akku kreslili historii
O historickou Palestinu dnes svádějí souboj hlavně Židé a Arabové. Před stovkami let měli přitom ve Svaté zemi hlavní slovo křižáci. Zaštiťovali se vznešeným posláním, pro místní obyvatele však příchod křesťanských armád znamenal i krvavé masakry, plenění a zkázu. Po křižácích zůstaly na Blízkém východě úchvatné hrady. Jenže izraelské město Akko ve svém podzemí skrývá ještě větší lahůdku.
Počítačové hry, historické filmy a romány. To vše z nás při troše fantazie dělá účastníky středověkých křižáckých válek. V Akku je však možné projít se ulicemi, kterými skutečně chodili vojáci legendárního anglického krále Richarda Lvího srdce, stejně jako on samotný.
"Toto byla metropole křižáckého státu a hlavní přístav Svaté země. Sem připlouvali poutníci a obchodníci z Evropy, přijížděli sem i lidé z Indie a Číny. Vždyť tudy se vydával dál na východ i Marco Polo! Takže tu můžeme najít úžasné věci z celého tehdejšího světa - mince, talismany, nádoby, to vše objevujeme při našich vykopávkách," vysvětluje nadšeně zdejší hlavní archeolog Eliezer Stern.
Ale to je zatím jenom teorie, za poklady musíme do podzemí...
"Sejdeme dolů... To, co tady vidíte, je budova, která byla skoro tisíc let zasypaná! Když odsud křižáci odešli, Akko bylo nějakých 300 let opuštěné. Až pak tu začalo vyrůstat nové, osmanské město. Ale nahoře! V podzemí se pod ním zachovaly křižácké stavby v tak ryzí podobě, že tuto evropskou architekturu už nenajdete ani v samotné Evropě. Jenom tady máme celé původní město ze 12. století!" upozorňuje archeolog.
Tedy nejen notoricky známé křižácké hrady. Akko bylo město větší než třeba Londýn a už ve 12. století mělo dokonce své vlastní "sprejery".
"Je tu hodně malůvek na zdech. Poutníci je vyrývali do omítek. Vidíte? Erb nějaké rodiny. Tady je vyškrábaná jeruzalémská Golgota, tady kříž. Není tu však vyryté ani jediné písmeno. Nesmíme zapomínat, že většina poutníků neuměla číst a psát. Podívejte, tady je obrázek lodi, na které se plavili do Svaté země," ukazuje Eliezer Stern.
Akko mělo především vyspělou infrastrukturu. Doktor Stern mě vede k veřejným záchodům - dalo by se říci splachovacím, protože jejich obsah neustále odváděl z města proud vody. A říká:
"V Akku tehdy žilo 20 tisíc lidí... Počkejte, sem můžu jenom já a Richard Lví srdce! Křižáci si vybudovali své čtvrti. Na téhle mapě vidíte půdorys uliček a domů. Tohle byla čtvrť řádu špitálníků neboli maltézských rytířů, jak se jim začalo později říkat. Tohle byla oblast templářů a tato část města zase patřila řádu německých rytířů." Pojďme dál podzemním tunelem, kudy mohli z města kdykoli uprchnout příslušníci templářského řádu. Archeolog dál vysvětluje:
"Ty řády měly duchovní a vedly i špitály a útulky pro vyčerpané a nemocné poutníky. Byly to ale zároveň vojenské řády, měly tedy i rytíře. Ti měli po dobytí hájit Svatou zemi a křesťanské poutníky, kteří do ní přijížděli."
Musím si do doktora Sterna trochu rýpnout - jak si může archeolog pochvalovat ty počmárané zdi, co tu poutníci zanechali?
"To je přece historie!" je z nástěnných kreseb nadšený archeolog. "Když je to tisíc let staré, je to úžasný zdroj informací. Pokud to ale někdo načmárá nebo vyryje dneska, je to vandalství."
A tak vyslovuji kacířskou myšlenku: Nemohou i dnešní barbaři zanechávat odkaz pro příští tisíciletí? Doktor Stern se domnívá, že to ukáže teprve čas.
