Skok přes kůži – tradiční hornická slavnost, která vypadá jak z jiné planety
„Fuxie a fuxové v doprovodu smečky i nóblfuxů hledají nadlišáka. Ten je následně za zpěvu karmín dovede do nory, kde pod dohledem Slavného vysokého a neomylného prezídia skočí přes kůži a stanou se tak členy cechu hornického.“ Takhle zní popis už téměř 130 let staré tradice, kterou čeští havíři stále drží.
A co to znamená po přeložení do češtiny? Absolventi Vysoké školy báňské za doprovodu vybraných havířů hledají muže s liščím ohonem na čepici.
Zpívají krátké a veselé písně a směřují k sálu, kde se bude ceremoniál, při kterém absolventi vylezou na dřevěný pivní soudek a z něj přes kůži – kdysi součást havířského oděvu, skočí na zem a oficiálně se stanou havíři. Bujaré veselí podporují lechtivé vtipy, které muž zvaný Nadlišák hází do placu téměř neustále.
Letos se konal 128. český Skok přes kůži v Mostě. „Havířská města se v pořádání Skoku střídají. K nám se slavnost vrací po pěti letech,“ říká Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí společnosti Czech Coal. Sál mosteckého kulturního domu se v podvečer skokového dne plní havíři ve slavnostních černých uniformách. Přijeli z celé republiky a chtějí si dnešek užít.
A podivnosti historické slavnosti pokračují. Společnosti v sále se říká SeSe. Tvoří ji Slavní Semestři. V čele sálu sedí Slavné vysoké a neomylné prezídium, na pódiu vládne kapela.
„Celá SeSe vstane a notně se posílí,“ hřímá zpěvák a vybízí přítomné ke konzumaci piva. Té se havíři, v rámci Skoku, věnují povinně. Kontroluje je Pivní Policie. Stará se, aby všichni měli co pít a zároveň kontroluje, jestli láhve na tablících (rozuměj na stolech), stojí v jedné středové lajně. Hříšníci jsou trestáni – třeba tím, že dostanou pivo navíc.
Proslovy střídají karmíny, čili textově nenáročné, ale o to veselejší písně. A zpívat musí všichni. Jinak se z pódia ozve: „Celá SeSe vstane a notně se posílí.“
Pak přichází Nadlišák a přivádí fuxy. Letos jich bylo dvanáct, přitom jen osm je těch, kteří absolvovali vysokou báňskou. Ostatní jsou skokani čestní. Přesto, že nových členů není mnoho, havíři si svou tradici hýčkají a doufají, že bude líp. Když sledujete stavovské rituály téhle vlastně uzavřené skupiny, skoro jim příslušnost k havířskému cechu závidíte. Přeci víc než stoletých tradic, které by stále opravdu žily, u nás není moc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
