„S tou perestrojkou opatrně,“ varoval kolegy normalizační televizní ředitel Zelenka

„Československé hospodářství nefungovalo, podniky neplnily plán, lidé sháněli zboží a kvetla korupce,“ popisuje stav normalizační společnosti televizní historik Daniel Růžička v pořadu Jak to bylo doopravdy.

Přesto, že „nový vítr zavál z Moskvy“, s naplněním vize přestavby to bylo složitější. „Komunisté začali mít obavy, protože to připomínalo změny, které v roce 1968 prosazoval Dubček. A ve vedení strany i společnosti stáli ti, kteří s normalizací přišli, takže se obávali o své postavení a posty. Uvnitř samotné komunistické strany začalo štěpení mezi příznivci a odpůrci přestavby,“ říká Růžička.  

Perestrojka a totalitní média

V prvních letech se českoslovenští komunisté snažili „přestavbu nechat vyhnít“ – jako čistě vnitřní sovětskou záležitost.

Když od roku 1986 začaly přicházet další zprávy o konkrétních politických a ekonomických změnách nejen v Sovětském svazu, ale i v dalších komunistických státech, naděje, že to bude jen nějaká sovětská ideologická kampaň, skončila.

Čtěte také

Československá televize byla poslušnou služkou komunistického režimu. Podílela se na uštvání lidí pražského jara, připomíná historik

Do složité situace se tak dostaly i socialistické sdělovací prostředky a „hlásné trouby režimu“. Nejvlivnější byla Československá televize, která se snažila – v duchu pohádky O chytré horákyni – podporovat přestavbu a změny s ní související, zároveň to bylo ale „nechtěné dítě“.

Například u kriticky zaměřených pořadů byla podle historika Růžičky „dovolena jen tzv. komunální kritika, která ale nic neřešila“. Volání po „konstruktivní kritice“ – které komunisté neustále opakovali – ale podle historika dostalo televizi do pasti. „Protože nikdo nedovedl rozhodnout, co to ta konstruktivní kritika je. A to ani na samotném Ústředním výboru KSČ.“

Velkým oříškem zůstávalo informování o roce 1968, tedy o zásadním předělu naší novodobé historie. Sice se některé tehdejší názory najednou vrátily, a to přímo ze Sovětského svazu, ovšem zároveň tehdy taky začala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Tak trochu horká brambora

Ve světě filmu se začínaly objevovat snímky, které kriticky reflektovaly stav společnosti. Například Smyczkův film Proč, Olmerův Bony a klid, Pavláskové Čas sluhů, Soukupovy filmy Discopříběh nebo Kamarád do deště, Smoljakova Nejistá sezona či Chytilové Kopytem sem, kopytem tam. 

Čtěte také

Každá nastupující totalita skauting zrušila a zakázala. Dokonce třikrát, vypočítává historik

O situaci v Československé televizi historik Růžička říká: „Pokračoval tam kult pracujícího člověka a socialistické společnosti, ve které všechno funguje. A pokud něco selhává, tak to byl vždy pouze jednotlivec, ne systém.  Umělecká tvorba i zpravodajství podléhaly kontrole aparátu KSČ, vedení strany schvalovalo programové plány. V televizi byly komunistické organizace, které ovlivňovaly tvorbu a provoz.“

Vedení komunistů samozřejmě rozhodovalo i o řediteli a dalších vedoucích pracovnících. Absurdní informování tak probíhalo i během roku 1989, který začal Palachovým týdnem.

A tehdy se televize dostala „do úzkých“, když se na veřejnosti objevila petice Několik vět a když na ní začaly přibývat podpisy herců, umělců, zpěváků a dalších. Na obrazovku už nesměli, tak dokonce hrozilo, že nebude co vysílat. I tak vypadala přestavba, chcete-li perestrojka v praxi.   

Čtěte také

Železná opona si vybrala daň, a to bez ohledu na státní příslušnost. Pohraničníci stříleli na Němce, Poláky i Rakušany, vysvětluje publicista

„Československou televizi a film ovlivnila perestrojka jen částečně. Ve zpravodajství o ní informovala, ale jen proto, že popisovala a ukazovala akce, kde se o perestrojce mluvilo. Ale v umělecké a dokumentární tvorbě to bylo střídmé. Záleželo jak na odvaze tvůrců, tak jejich nadřízených,“ popisuje televizní historik.

„Ale televize nemohla udělat víc, než jí dovolilo vedení KSČ. Platilo to, co vzkázal ústřední ředitel Jan Zelenka na jedné z porad: ,S tou perestrojkou opatrně!‘“ dodává.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.