S prací na chmelnicích nejčastěji pomáhají zahraniční dělníci. Do Ročova ale jezdí pravidelně i studenti

„Takže – pracovník přijde k rostlince a podívá se, jestli je u ní správný počet drátků. Když máme dva drátky u rostliny, na jednom budou tři výhony a na druhém dva. Jeden výhon necháme jako rezervní a všechny ostatní vytrháme těsně u země – a tak máme hotovou tu rostlinku a vydělal jsem si čtyři koruny,“ vysvětluje přímo v řádku Tomáš Cetkovský, hlavní chmelař zemědělského družstva Ročov.

8 fotografií

„Včera jsem udělal tři řádky – bylo to kolem 515 rostlin, dnes jich mám nějakých 400. Sluníčko tu hodně pálí, to je na tom těžký – člověku se nechce pracovat,“ shrnuje brigádník Adam, student Střední školy automobilní Ústí nad Orlicí.

„Jezdíme sem každý rok na zavádění chmele – je to ruční práce, ze které bolí ruce, záda i kolena. Je to v květnu, tedy před maturitami – to nám dovoluje vyrazit sem a strávit zde příjemný týden,“ doplňuje s úsměvem učitel Střední školy automobilní Ústí nad Orlicí Karel Kout, zatímco volá brigádníky na svačinu.

Chmelnice|foto:Robin Röhrich

„Hospodaříme na necelých 300 hektarech chmelnic. Na ty jarní práce máme celkem těch 222 pracovníků – z Bulharska, z Ukrajiny, ze Slovenska. Jedna škola už tady je a další ještě přijede – z Lanškrounu,“ popisuje předseda zemědělského družstva Podlesí Josef Fritz.

Zatímco studenti prvních a druhých ročníků středních škol se tu každý rok mění, z Bulharska sem jezdí stále ti samí pracovníci. Ti jsou podle Tomáše Cetkovského mnohem rychlejší než školáci. Družstvo jim ale musí nabídnout takové platové podmínky, aby si nejeli vydělávat jinam – například do Německa.