Rodinné fotky se za posledních 100 let změnily. Skončilo focení s nebožtíky, teď se fotí těhotné

„Máme doma takovou výstavku, kterou každý rok obměňujeme. Další fotky pak rozdáme babičkám a dědečkům,“ říká klientka fotoateliéru Jana Trojanová.

Fotografka Alena Borlová fotí během dne už čtvrtou rodinu. „To je úplně normální, jsou fotografové, které jich mají za den třeba osm. Já ale psychicky zvládám čtyři, pět,“ konstatuje.

Na rodinných fotografiích čím dál tím častěji spolupracují i další lidé – jako například vizážistka a vlasová stylistka Kateřina Marková. Jak říká, i na ně se nároky klientů zvyšují.

„Před necelým rokem jsem zažila, že maminka, nádherná žena, chtěla vykonturovat celou horní polovinu těla. Konturovala jsem jí i svaly na rukou. Někdy mi čtyřhodinová příprava na rodinné focení přijde až příliš – třeba líčit řasy tříleté holčičce mi přijde už jako úlet,“ myslí si Marková.

Podle děčínského historika Otto Chmelíka ale podobná příprava na rodinné focení v historii nebyla výjimečná: „Portrét, to je vždycky stylizace. Je tam vždy nějaká úprava, je tam scéna, kostým, případně retuš.“

Běžné byly podle něj například kostýmované fotografie stylizované do konkrétních historických postav. Pohled na fotografii se ale s dobou podle historika mění.

„Například námět těhotných žen ve fotografii v 19. století neexistoval vůbec,“ konstatuje Chmelík.

Naopak jiné žánry rodinných fotografií, které byly kdysi běžné, zcela vymizely. Jedním z nich je třeba posmrtná fotografie, která byla běžná hlavně v 19. století.