Psychoterapeutka: Ne všechny lži jsou manipulacemi. Někdy si člověk musí chránit soukromí

Ne každá lež je manipulací
Ne každá lež je manipulací

Říká se, že lež má krátké nohy, a že pravda se vždy ukáže. To si myslí i Zuzana Hrochová, psychoterapeutka, která tvrdí, že i „dobrá lež“ může mít své důsledky.

Každý člověk alespoň jednou během života zalže. Nemusí se jednat o velkou lež, počítají se i ty drobné, které si často ani neuvědomujeme.

Motivů je podle psychoterapeutky Zuzany Hrochové velké množství. „Nechceme, aby lidé o nás něco věděli, nechceme se o nějaké informace dělit, chceme něco získat,“ konstatuje.

Máme i mnoho podob lží. Od naprosto vymyšlených příběhů přes drobné lži až k milosrdným lžím, kterými chceme něco zachránit.

Pokud ale neříkáme vše, nemusíme se trápit. Podle psychoterapeutky je ochrana soukromí v pořádku a každý na ni má právo: „Je to nějaké zapírání, zamlčení důvodů. Ale to neznamená, že to je špatně.“

Nejčastěji se se lhaním setkáváme u malých dětí. Kdy je to ještě dětská fantazie a kdy je zapotřebí zasáhnout?

U dětí je třeba rozlišovat mezi lží a fantazírováním

Podle Zuzany Hrochové je naprosto v pořádku nechat děti kolem 3 až 4 roku fantazírovat o svých příbězích. „Pokud dítě tvrdí, že jezdí na koni a v reálu tomu tak není, nechala bych to u těchto malých dětí bez povšimnutí.“

Rodiče by si měli ale začít dávat pozor při vstupu dítěte do školy. Měli by být pozornější a sledovat situaci i možnou potřebu lhát. Důvodů, proč dítě začne lhát je několik desítek – například ze strachu nebo proto, že se chce zalíbit svému kolektivu v novém prostředí. Může také chtít být zajímavější.

Ke lhaní ale také může vést to, že se dítě chce rodičům a svému okolí zavděčit. „Začne falšovat známky, vymýšlet si, protože může být v tlaku ze strany rodičů, “ říká psychoterapeutka. Rodiče by to měli vypozorovat a s dítětem o všem mluvit.

Když z lhavého dítěte vyroste dospělý, má většinou předpoklady k tomu, aby lhal i v dospělosti. Většinou jde o lhaní, ze kterého nějakým způsobem dotyčný profituje. To může vyústit až do chorobného lhaní.

„Pokud není tato choroba podporována dalšími nemocemi, je to vždy lhaní pro nějaký zisk – ať už vědomý nebo nevědomý, a vždy za to ten člověk může,“ říká psychoterapeutka.

Lidé také mohou takto chorobně lhát proto, že si tím přivolávají pozornost na sebe. Chtějí být něčím zajímaví, proto si vymýšlí různé historky. Takovýmto lhaním můžeme rozvrátit i nejeden vztah. Ztratíme důvěru druhých. Pokud se toto stane, tak je důležité nechat minulost minulostí a zkusit jít dál.

Spustit audio
autor: Kateřina Klabzubová

Související