Příběhy z kalendáře - Otevření čistírny oděvů v Liberci

5. duben 2011
Příběhy z kalendáře

Dnes se s Příběhy z kalendáře přesuneme do časů silonových halenek a kakaových skvrn velikosti mexického dolaru. Připomeneme si událost roku 1965 - inovaci městských služeb, kterou se Liberec jako druhé město v republice mohl pochlubit.

Kakaovou skvrnu velikosti mexického dolaru jsem si pochopitelně vypůjčil z populárního filmu Limonádový Joe, vzniklého přibližně v téže době, konkrétně v roce 1964. První expresní čistírna oděvů byla v Liberci otevřena 5. dubna roku 1965. A jak píší tehdejší zprávy, byla teprve druhou expresní čistírnou v tehdejším socialistickém Československu.

Liberečané si tak mohli své kávové a kakaové skvrny různých velikostí na svých oděvech nechat odstranit profesionálně a navíc expresně. Chemické čištění ale není výdobytkem moderní doby, jak by se po přečtení tehdejších novinových titulků mohlo zdát. Čištění oděvů pomocí chemických látek bylo vynalezeno v polovině 19. století Jeanem Baptistou Jollym.

První čistírny používaly rozpouštědla založená na ropě, jako je benzin či petrolej. Tato rozpouštědla však byla extrémně hořlavá, a svěřit sváteční oděv do rukou ropných kouzelníků znamenalo vystavit se určitému riziku.

My jsme úvodem glosovali otevření expresní čistírny v Liberci odkazem na filmovou westernovou parodii a můžeme přidat ještě jednu veselou filmovou „hlášku": „Ctěný pán dovolí, ctěný pán promine“. Pronáší ji „alchymista" představovaný Sašou Rašilovem poté, co s odstraňovanou skvrnou zmizí i kus textilie. Velmož z filmu Císařův pekař neoplývá pochopením pro experimenty svérázného alchymisty. Přestože vývoj od dob počátků chemického odstraňování skvrn značně pokročil, dnes je chemické čistění oděvů pro určitou část veřejnosti zdrojem určitých obav.

Čištění oděvů chemickou cestou získalo v poslední době pověst technologie neekologické, ba přímo závadné. Moderní čistící zařízení však pracují s uzavřeným cyklem, použité rozpouštědlo je filtrováno nebo destilováno a znovu použito. Ven tak unikne jen nepatrné množství chemikálií, které se uvolňuje při vyjímání vyčištěních oděvů ze stroje, anebo zůstane v oděvu. Tyto nerecyklované zbytky jsou i tak stopové a splňují veškeré náročné ekologické i bezpečnostní normy.

Praní klasickou mokrou cestou naopak přírodu zatěžuje mnohem intenzivněji. Zatímco zbytky chemikálií po profesionálním čištění oděvů jsou odborně likvidovány jako nebezpečný odpad, špína z praní obvykle odchází buď do běžných kanalizačních čističek, ale neodstraní se mnohé nebezpečné látky, jako jsou například těžké kovy. Půjdete-li do čistírny po nabité plesové sezóně, vzpomeňte si, jak v 60. letech pokrok dobýval srdce hospodyněk i v Liberci.

autor: David Hamr
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.