Příběhy z kalendáře - Koloseum v Liberci

11. březen 2011
Koloseum v Liberci - Nových Pavlovicích, pohlednice z roku 1918

Když se řekne koloseum, většinu z vás asi ovládne představa římské arény, v níž pro pobavení publika svádějí boj o život gladiátoři nebo dochází k obětování prvních křesťanů. My však dnes budeme mít na mysli jinou budovu, Koloseum v Nových Pavlovicích v Liberci.

11.března roku 1981 bylo po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně otevřeno. S tím velkým italským koloseem má však to naše liberecké leccos společného. Obě budovy kdysi vážně poškodil požár. To velké římské na počátku letopočtu málem lehlo popelem vinou rozmaru šíleného císaře Nerona. A to naše menší v 80. letech rovněž, vinou lidské nedbalosti. Rozsáhlý požár libereckého kolosea prý způsobil zapomenutý ponorný vařič.

V italském koloseu hynuli první křesťané, proto jej prý jej papež Pius V. označil za důležité památné místo. A liberecké Koloseum? To v tomto smyslu patří také k legendárním budovám, ovšem pro komunistické hnutí. Konal se zde totiž 12. března roku 1921 ustavující sněm německé komunistické strany, přesněji německé pobočky KSČ. Dnes sice budova z hlediska technického stavu není v nejlepší kondici, dříve však Koloseum patřilo k hýčkaným svatostánkům komunistické věrouky.

Objekt prošel koncem 70. let rozsáhlou rekonstrukcí, aby mohl být 11. března roku 1981 slavnostně otevřen a poskytnut veřejnosti. Místo, kde 1921 rokovali první proletáři, změnilo po rekonstrukci výrazně svoji tvář. Původní zájezdní hostinec s velkým sálem, postavený v 70.letech devatenáctého století, majitelem hrdě nazvaný Colloseum snad pro kapacitu sálu, byl nyní moderním společenským centrem. Projekt libereckého architekta Josefa Patrného staršího nabídl Liberečanům tehdy moderní sál se solidní kapacitou 350 míst, zasedací síní a restaurací pro více než 100 osob. Objekt se však v inovované podobě veřejnému užívání netěšil příliš dlouho.

V roce 1984 vyhořel, byl ale poměrně záhy opraven. Horší časy, jak se zdá, nastaly Koloseu až po listopadu 1989, ideologická proměna let devadesátých jej posunula spíš na periferii zájmu, společenského i investičního. I když ne tak docela. Dnes je Koloseum sídlem obecně prospěšné společnosti pomáhající hendikepovaným lidem, jsou zde chráněné dílny a kuchyň zajišťující stravu imobilním lidem a seniorům. Nakonec tedy Koloseum, v duchu ideálů obou zmiňovaných ideologií, plní ušlechtilou veřejnou službu.

Spustit audio
  • Životní styl
  • Publicistika
  • historie