Příběhy z kalendáře - František Josef Oehlschlägel

Syn vesnického kováře se záhy ukázal nadaný hudebním sluchem. Studiu hudby se začal věnovat u duchcovského regenschoriho Jana Jiřího Weidiga a později na biskupském gymnáziu v Bohosudově. Roku 1741 odešel studovat do Prahy filozofii a teologii a o šest let později jej hrabě z Valdštejna propustil z poddanství pod podmínkou, že mladý hudebník vstoupí do strahovského kláštera k premonstrátům. Tak se také stalo a tehdy i přijal řádové jméno, pod kterým je známý dodnes: Jan Lohelius Oehlschlägel. Pětatřicet let byl ve strahovském klášteře ředitelem kůru, hudebníkem, skladatelem a učitelem hudby. Je podepsán pod téměř dvěma stovkami skladeb. Založil orchestr a ze svých peněz pro něj nakoupil hudební nástroje. A nakonec jeho dílo největší - patnáct let se věnoval přestavbě strahovských varhan, jejichž zvuk ocenil při své návštěvě Prahy i Wolfgang Amadeus Mozart. Strahovské varhany patřily ve své době k největším a nejlépe znějícím nástrojům českého království. Jan Lohelius Oehlschlägel svou restaurátorskou práci na nich shrnul do dvou rozsáhlých publikací, které později sloužily jako učebnice pro varhanáře dalších generací.
Znalci české hudby dnes říkají, že Oehlschlägelova hudba vychází z italského barokního směru, ale je obohacena o českou melodiku. Oehlschlägel měl jen smůlu, že žil ve stínu Františka Xavera Brixiho, který měl v té době ve světě duchovní hudby prakticky nejvyšší postavení.
Jan Lohelius Oehlschlägel se prý vždy hrdě hlásil ke svému českému původu a také k rodnému Duchcovsku. Zemřel 22. února 1788 a pochován byl na dnes již neznámém místě hřbitova v Praze - Košířích.