Pověst z Litoměřicka: Deset proti jednomu, a přesto přišli o život

Stalo se dávno někde u Litoměřic. Tehdy byla krajina ještě divoká, lesy kolem. A právě do nich zabloudil při své cestě právní zástupce města Teplic.

Měl cosi úředního vyřídit v Litoměřicích. Tehdy se mu říkalo syndikus.

Jak bloudil, uviděl světlo a došel k osamělému stavení. Vypadalo jako krčma, jen nějak divoce. Jenže nezabušte na dveře, když se hodiny trmácíte a nevíte, kde jste a jak nalézt správnou cestu!

Otevřel mu muž s tvrdou tváří, spíše starý voják než krčmář a pozval ho dál do jizby. Tam byl už prostřen velký stůl pro dvanáct osob. Bylo to divné – jizba byla až na krčmáře a jeho děvečku prázdná. Ale syndiskus byl utrmácený, zasedl ke stolu a byl rád, že je v teple a dostane něco jídla.

Dlouho ale jediným hostem nezůstal. Dveře podivné krčmy rozrazil vysoký muž v černém plášti. Vypadal jako hora a šel z něj strach. Přisedl k syndikovi, který se potil strachem.

„Nejsem žádný lupič, klidně jezte dál,“ řekl muž kupodivu mírně.

Netrvalo dlouho a do světnice začali přicházet další hosté. Jeden po druhém, v oblečení, které připomínalo myslivce. Klobouky hluboko do čela. Trousili se, až jich bylo devět. Beze slova si přisedávali ke stolu a pustili se do prostřeného jídla.

Beze slova uplynuly i další minuty. Až se všichni najedli a napili vína, jeden z nově příchozích se zvedl a řekl:„Děkuji oběma hostům za návštěvu. Ale kdo vstoupí do tohoto stavení kromě nás, musí zemřít. Takový je náš zákon. Nikdo nesmi prozradit, kde máme úkryt,“ dodal.

Krčma

Syndikus, který už díky dobrému vínu přestával vnímat pochmurnost místa, se začal strachy potit, ale muž v černém plášti vstal a klidně odpověděl: „Budiž, ale každý odsouzenec může mít své poslední přání. Napijme se tedy všichni společně a postavme pak prázdné poháry na stůl.“

Tak se i stalo. Všichni pozdvihli pohár a vypili ho do dna. Jakmile ale podivní myslivci postavili na stůl své číše, muž v černém rozhrnul plášť a pod ním se blýskal obří meč kata. Muži zkameněli a než se kdokoliv vzpamatoval, muž všem kromě syndika a děvečky sťal hlavu.

„Přišel jsem vykonat spravedlnost nad rotou loupežníků, kteří trápili kraj,“ řekl muž v černém plášti zkoprnělému syndikovi. Ještě se napil vína a zamířil k Litoměřicům. Rád se k němu syndikus přidal a bezpečně se pak dostal do města.

„Vy píšete rozsudky brkem, já pak něčím ostřejším,“ řekl ještě muž syndikovi na s usměvem na rozloučenou na okraji města a poklepal na svůj meč. Syndikus pak ještě dlouho vzpomínal, jak ho zachránil litoměřický kat z rukou loupežníků.

Litoměřice
Spustit audio
autor: Jana Ksandrová

Související