Pověst z Litoměřicka: Bludičky mohou být i hodně záludné

Šla kdysi prý o půlnoci z muziky skupina chlapců domů do Promyk. Najednou viděli mezi cestou a řekou Labe světýlka. Sešli z cesty a co že to za světýlka asi je.

Zvědavost je jedna z výrazných lidských vlastností. Možná ji ještě podpořilo nějaké to pivo vypité na zábavě. Světélka je vodila křížem krážem po poli až došli na terezínskou kotlinu. Ta dodnes bývá často zahalená mlhou od řeky i zamokřených míst na okrajích kotliny.

Chlapci ale nevěděli, kde jsou. Šli dál. Najednou jeden z nich vykřikl: „Pozor, stůjte!“

Byl zřejmě jediný, který si všiml, že je před nimi prázdno. Stačil totiž jediný krok a spadli by dolu do pevnostního příkopu, který vede kolem Terezína.

Chlapci na místě vystřízlivěli a obrátili se domů. Naštěstí došli v pořádku.

Uběhl krátký čas a vypravili se znovu k muzice. Když byla zábava v nejlepším, otevřely se dveře a dovnitř došla trojice krásných dívek. Nikdo je neznal, ale všechny zaujaly jejich plavé vlasy a průzračně zelené oči. Žádný div, že se někteří chlapci při první volence rozeběhli právě k nim.

Místní děvčata si ale byla vědoma, že by jim krasavice mohly odloudit jejich milé, a tak si své chlapce pohlídali. Jen jeden nedbal na prosby své vyvolené a dál brázdil po parketu s jednou z trojice světlovlásek. Mohl na ní oči nechat.

„Pojď se mnou, ukážu ti pěkné místečko,“ šeptala mu.

Nechal se vzít za ruku a odvést ze dveří. Za nimi vzápětí odešly i další dvě krásky.

Místní už mladého muže nikdy neviděli. Jen si někteří vzpomněli, že jakmile opustil dveře a krasavice za ním, vzápětí byla vidět poblíž tři světélka, jak se vzdalují po poli. A když pak chlapci vyprávěli, co se jim stalo při minulé tancovačce, došlo lidem, že tři krásky byly zřejmě bludičky. Nechtěly se smířit s neúspěchem z minula a pro oběť si došly přímo na tancovačku.