Pověst z Děčínska: Kolem Dolského mlýna prý dodnes bloudí duše dvou vrahů
Kdysi dávno žili v mlýně v kaňonu řeky Kamenice u Jetřichovic, kterému se dnes říká Dolský mlýn, mlynář se svou ženou a synem. Když dospěl, poslali ho rodiče do světa.
Chlapec se jim pro práci v mlýně sice hodil. Ale rodině se příliš nevedlo, občas nebylo ani na jídlo pro všechny. Navíc tehdy rodiče často posílali syny do ciziny. Měli tam získat zkušenosti a případně přinést zpátky domů i novinky, které mohly pomoci zlepšit život. A když se podařilo, tak i peníze.
Mladík byl šikovný, uměl vzít za práci. A tak, jak roky utíkaly, se nejen přiučil mlynářskému řemeslu, ale vyzkoušel i leccos jiného. Vydělal si také dost peněz. Kořeny ale v cizině nezapustit nechtěl, stýskalo se mu po domově.
„Rodiče se už nebudou tolik dřít,“ usoudil nad hromádkou zlaťáků, které nashromáždil. Nasypal je do váčků, a zamířil domů. Těšil se, jak s rodiči mlýn vylepší a že si v okolí najde šikovnou ženu a založí rodinu.
Než došel domů, zastavil se ještě v hostinci poblíž. Tam se nejen posilnil po dlouhé cestě, ale také všem vyprávěl, co všechno ve světě zažil. Nad korbelem piva se pak rozhodl, že rodiče překvapí. Hodně se totiž za ty roky změnil – zmužněl, na bradě měl husté vousy a díky svému oblečení vypadal jako cizinec. A tak pokud ho nepoznají sami – chvíli je bude napínat, kým je. O to větší pak bude jejich překvapení a radost, až zjistí, že tím bohatým cizincem je jejich vlastní syn.
A tak i udělal. Mlynář se ženou skutečně syna nepoznali. Byl jim sice tak nějak povědomý, ale to nechali být. Víc je zajímaly zlaťáky, které jim nabídl za nocleh a kterých měl očividně dost. Původně ho chtěli od mlýna odehnat, ale zlato je zlato.
Večer připravili skromnou hostinu a poslouchali historky ze života muže, kterého považovali za cizince. Nalili mu i nějaké víno, aby lépe spal. A v hlavě se jim začal rodit plán. Konečně si v životě přilepší.
Když příchozí usnul - celý šťastný, že je doma - vzal mlynář sekeru, opatrně a potichu se vloudil do světnice, kde údajný cizinec spal, a zasadil mu několik ran. Se ženou pak tělo naložili na trakař a odvezli kousek za mlýn do lesa, kde ho zahrabali. Spokojeně pak šli spát.
Ráno přepočítali cizincovi zlaťáky a mlynář, celý šťastný, že konečně přišel k bohatství, zamířil do nedalekého hostince. Už dlouho tam nebyl, protože se ženou šetřili, jak se dalo.
Těžko si představit šok, když se ho hostinský zeptal, jak přivítal syna, který se mu vrátil z ciziny. Mlynáři tak okamžitě došlo, co hrozného se svou ženou udělali – zabili vlastní dítě! Celý vyděšený se vrátil do mlýna.
Příběh nemohl skončit jinak než další tragédií. Mlynář se ještě ten den oběsil a jeho žena skočila do náhonu a utopila se. Od té doby prý oba bloudí jako duchové kolem mlýna.
Mlýn pak zůstal delší dobu opuštěný a chátral. Ale nakonec se ho po čase, když už lidé zapomněli na tregédii, ujal nový mlynář, opravil ho a dlouho se pak v něm ještě mlelo.
Je to jen pověst. Mlýn ovšem skutečně podle historických pramenů kdysi zchátral... Byl znovu obnoven - někdy v 18. století. Mlelo se v něm až do roku 1910.
A objevil se i v pohádce. Dnes na místě zbyly už jen obvodové zdi, ale starý mlýn a magické okolí s říčkou Kamenicí okouzlilo filmaře. Právě tady se natáčela známá Pyšná princezna.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
