Pověst z Bíliny: Dostalo město jméno po dceři Bivoje a Kazi?
Už jsme se v jedné z pověstí zmínili, že za založení hradu Košťálova může Běla, v některých verzích pověsti se objevuje jako Bíla. Žila ale opravdu?
Podle pověsti to měla být dcera udatného Bivoje a Kazi, sestry Libuše. Právě ona měla založit osadu a hrad Bílina. Vzala si za muže Košťála (někdy se uvádí jméno Košál) a ten když zbohatl, našel si skvělé místo pro nový hrad – dnešní Košťálov. Údajně chtěl Košťál pojmenovat i nové sídlo po Běle, ale ona odmítla.
A v době Běly a Košťála také měly být podle pověsti objeveny léčivé prameny v Bílině. Původně si prý lidé mysleli, že vytékají z pekla. A jednou v roce se v nich ďábel i koupe. Píše se také, že jeden z bílinských županů v dobách, když už tu bylo město, lil "ďáblovu" vodu z pramenů za trest trestancům do krku. Pak se ale zjistilo, že voda vlastně léčí a všechno bylo jinak.
Ale vraťme se k Běle. Potíž je v tom, že o ní víme jen od kronikáře Václava Havla z Libočan, z jeho Kroniky české z roku 1541. Jenže se prokázalo, že si rád vymýšlel. Žila tedy vůbec?
Že by měl Bivoj a Kazi dceru, tedy není doloženo, zmínil se právě o ní až sám Hájek. Ale v jiné kronice – Přibíka Pulkavy z Radenína – se také píše o Běle. Jenomže nejde o dceru Kazi, ale přímo o Kazi samotnou. Běla prý bylo její právé jméno, Kazi jí pak někteří jen říkali pro její věštecké a další schopnosti. A ona to tedy založila osadu a hrad Bílina.
Historici ale vznik názvu Bílina vidí jinak, méně romanticky. Údajně má původ ve slovu bielina – od biely, tedy bílý, které se kdysi používalo pro nezalesněné, tedy světlé místo. Navíc tudy protékala řeka se stříbřitou – bielou hladinou.
Související
-
Pověst ze Zahořan: Paní v černém je lepší nerušit
Na bílou paní není radno mluvit. Přesvědčil se o tom kdysi starý ranhojič, který žil v Zahořanech na Litoměřicku. Právě tam stojí zámek a kostel Nejsvětější Trojice.
-
Pověst ze severu: Už jste potkali bludičku?
Viděli jste někdy bludičku? Světélko je modré, zelené nebo žluté, zlatavé a vidět prý bylo u bažiny, mokřin, u řeky, potoka. A většinou s ním nebyly žerty.
-
Pověst z Doksan: Příběh rytíře a krásné Angeliny a Umučený doubec
Na cestě z Doksan do Dolánek na Litoměřicku stál pod vrchem Skalka věkovitý dub. Lidé mu říkali Umučený doubec. Proč, to vysvětluje pověst.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
