Pověst z Bílinska druhá: Až půjdete na Bořeň, nedívejte se raději směrem k řece
Kopec Bořeň u Bíliny se nedá přehlédnout. A přehlédnout ho nemohla ani jedna z manželek knížete Kroka, Bořena. A to když bloudila nešťastná krajem po smrti svého muže.
Tak praví pověst. Krok byl nejen bájný vojvoda Čechů, ale i jejich první soudce, alespoň tak se to píše v Kosmově kronice. Žít měl u Zbečna, tedy u Berounky.
Jeho žena Bořena chodila po smrti manžela bez cíle, až došla k dnešním Teplicím. Podle pověsti ji právě znělcová skála, která vystupovala nad krajem, zaujala. A tak na ni vystoupala, aby se rozhlédla.
A z vrchu pak uviděla nejen řeku Bílinu, jak z ní stoupají vodní výpary, ale z hladiny vystupovala i šedivá hlava jejího muže. Vrhla se tedy ze skály za ním.
Lidé pak našli její mrtvé tělo, a protože Krok byl uznávaným knížetem a jeho ženu měli rádi, pojmenovali kopec po ní.
Bořeň ale nepřilákala jen Bořenu. V dalších letech – a to už je skutečná historie, ne báje - i romantiky, cestovatele, horolezce, botaniky a další. A tak pokud na vrchol zamíříte i vy, raději se příliš nedívejte směrem k řece. Kdo ví, co na její hladině můžete vidět vy...
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
