Pověst z Bílinska druhá: Až půjdete na Bořeň, nedívejte se raději směrem k řece

29. září 2019

Dopolední expres

Vrch Bořeň nedaleko Bíliny|foto:licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Karel Bašta

Kopec Bořeň u Bíliny se nedá přehlédnout. A přehlédnout ho nemohla ani jedna z manželek knížete Kroka, Bořena. A to když bloudila nešťastná krajem po smrti svého muže.

Tak praví pověst. Krok byl nejen bájný vojvoda Čechů, ale i jejich první soudce, alespoň tak se to píše v Kosmově kronice. Žít měl u Zbečna, tedy u Berounky.

Jeho žena Bořena chodila po smrti manžela bez cíle, až došla k dnešním Teplicím. Podle pověsti ji právě znělcová skála, která vystupovala nad krajem, zaujala. A tak na ni vystoupala, aby se rozhlédla.

Logo|foto:Český rozhlas

A z vrchu pak uviděla nejen řeku Bílinu, jak z ní stoupají vodní výpary, ale z hladiny vystupovala i šedivá hlava jejího muže. Vrhla se tedy ze skály za ním.

Lidé pak našli její mrtvé tělo, a protože Krok byl uznávaným knížetem a jeho ženu měli rádi, pojmenovali kopec po ní.

Bořeň ale nepřilákala jen Bořenu. V dalších letech – a to už je skutečná historie, ne báje - i romantiky, cestovatele, horolezce, botaniky a další. A tak pokud na vrchol zamíříte i vy, raději se příliš nedívejte směrem k řece. Kdo ví, co na její hladině můžete vidět vy...

Výhled z Bořně na Želenický vrch, Zlatník a Most|foto:David Hertl, Český rozhlas

autor: Jana Ksandrová

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Pověst z Bíliny: Dostalo město jméno po dceři Bivoje a Kazi?

Už jsme se v jedné z pověstí zmínili, že za založení hradu Košťálova může Běla, v některých verzích pověsti se objevuje jako Bíla. Žila ale opravdu?
Pověst ze Zahořan: Paní v černém je lepší nerušit

Na bílou paní není radno mluvit. Přesvědčil se o tom kdysi starý ranhojič, který žil v Zahořanech na Litoměřicku. Právě tam stojí zámek a kostel Nejsvětější Trojice.
Pověst ze severu: Už jste potkali bludičku?

Viděli jste někdy bludičku? Světélko je modré, zelené nebo žluté, zlatavé a vidět prý bylo u bažiny, mokřin, u řeky, potoka. A většinou s ním nebyly žerty.