POVĚST TŘETÍ Z KOŠŤÁLOVA: Proč musel hrad dobýt král skřítků
To už se ví, že lesy na severu Čech byly plné skřítků. Kdysi dávno – jak babička nebo dědeček vypravovali, že slyšeli od své prababičky a pradědečka a tak dál, se stalo toto.
Ve velké síni hradu Košťálova osaměl rytíř Hertvík. Zemřela jeho žena, Polyxena i nedávno narozený syn. Rytíři bylo na hradě teskno, a tak se rozhodl odcestovat někam za sluncem a teplem. Správu statků odevzdal do rukou purkrabího Vlaška.
Jenže s rytířem se odstěhovalo z hradu i podhradí i štěstí a spokojenost. Na poddané tvrdě dopadla ruka nového správce. Robota, bití, tresty. Stačilo jediné slovo odporu a člověka spustili do hladomorny, tam měl zkrotnout.
Když se jednou rozhodl pukrabí vzít bič kvůli nějaké maličkosti na otce mladého Habrovce, ten se otce nejen zastal, ale pohrozil správci i pěstí. Ten ho pak přivázal k ohonu svého koně a vláčel do hradu, kde ho polomrtvého nechal hodit do nejhlubšího temného sklepení s tím, že tam má zemřít hladem.
Nevěsta mladého Habrovce, krásná Častava, pak v zoufalství dnem i nocí bloudila v lesích pod hradem. Až jednou jako by před ní ze země vyrostl drobounký rytíř v nádherném odění na bílém koni.
„Neplač,“ řekl jí. „Už se na to nedá dívat. Jdi domů a otci svému i starému Habrovci řekni, ať svolá všechny, kteří se správce nebojí a než zítra zapadne slunce, ať přijdou k prameni pod Jezerkou. A vezmou si vidle a co doma mají. Já přijdu též!“ Domluvil a zmizel.
Druhý den před západem slunce skutečně přišli muži z podhradí k prameni pod Jezerkou. Pojednou zaduněla země a úžlabinou od Sutomského vrchu sjížděl malý tajemný rytíř na bílém koni, za ním vojsko - samí drobní jezdci.
Společně všichni zamířili k hradu. Rytíř na bílém koni se oštěpem dotkl brány a ta se s třeskotem rozletěla. Stráž i žoldáci byli poraženi, purkrabí spoután a mladý Habrovec se dostal z vězení. Tajemný rytíř ho jmenoval správcem Košťálova. Poddaní jásali a děkovali.
Malý rytíř pak zakroužil oštěpem nad hlavou a k zemi se snesl černý mrak. Zakroužil podruhé a celé jeho vojsko i se spoutaným právě sesazeným správcem Vlaškem se do něj ponořili a mrak pak zvolna odplul k Sutomskému vrchu, kde zmizel.
Sutomský vrch je čedičová skála u vesničky Sutom. Dnes je jednou z částí Třebenic. První písemná zpráva o ní je už z roku 1276. A bývalého purkmistra Vlaška tam skřítci v čele se svým králem možná vězní dodnes.
Související
-
POVĚST Z ÚŠTĚCKA: Čarovná kule nemine cíl..
Knínický lesní zestárl a postonával. Nohy mu nesloužily a pochůzky revírem už konal jen velmi ztěžka. To nahrávalo pytkákům. Hlavně jeden mu v lese řádil...
-
POVĚST Z LOVOSICKA: Kolovrat nevymysleli lidé, ale skřítci
První kolovrat je z Lovosicka, přinesl ho skřítek. A do chalupy někde mezi Milešovkou a Lovošem. Alespoň tak praví pověst.
-
POVĚST Z ÚSTECKA: Proč měli trpaslíci starosti a nakonec zůstal v Polabí jen jeden
Víte, co vyhnalo trpaslíky z podzemí skalisek a kopců podél Labe? A proč zmizely rusalky, které se občas zjevovaly nad labskou hladinou? A z lesů víly?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.