POVĚST DRUHÁ Z KOŠŤÁLOVA: Není nad dobrou fintu

Zřícenina hradu Košťálov u Třebenic

Kdo navštívil hrad Košťálov u Třebenic ví, že zdolat kopec, na kterém stojí, je pěkná fuška. A to nenosíme s sebou těžké zbraně, jen baťoh na zádech...

Musel to být tedy opravdu houževnatý nepřítel, když se hradu vyšplhal i celou válečnou výstrojí a téměř ho dobyl. Hradní pán se už už vzdával naděje. Stále přemýšlel, jak by hrad od zničení uchránil. Protože pokud někdo ve středověku dobyl hrad, většinou ho vzápětí vypálil.

Večer se blížila bouře a připadl na šťastnou myšlenku. Věděl, že stráže obléhatele se za deště schovají do stanů, a to je jediná chvíle, která se dá využít a proklouznout a u souseda vyhledal pomoc.

Aby se ale nepřátelé nedozvěděli, kam jel, dal koně okovat obráceně. A v noci, kdy se bouře rozzuřila, opatrně i s několika sluhy opustil hrad.

Podkovy (ilustr. obr.)

Když se druhého dne vracel s pomocí, s překvapením zjistil, že obléhatelé odáhli sami. Nepřátelé v noci sice slyšeli dusot koně, ale nic neviděli. A tak zkoumali deštěm polorozmáčené stopy až ráno. A viděli, že otisky podkov směřují do hradu. Domnívali se tedy, že těm na hrad přišla pomoc a jejich šance na dobytí ztroskotaly. Proto raději odtáhli.

Finta hradního pána tak byla účinnější, než sám doufal.

Spustit audio
autor: Jana Ksandrová

Související