Pondělní Noční Linka: Až já budu velká, bude ze mě...

Jednu obecnou otázku si někdy v životě kladl snad každý z nás: Čím se mám stát, co mám dělat? Jak najít vysněné povolání? Jak se dostat k tomu, co by mě naplňovalo, a ještě spíše jak vůbec zjistit, co by mě naplňovalo a jak to můžu v některé profesi realizovat? A v jaké profesi? Často si bohužel v sobě neseme starý, dnes už neplatný kariérní model, podle kterého máte ve čtrnácti letech vědět, co v životě dělat, příslušně si vybrat vhodnou střední či vysokou školu, specializovat se v daném oboru a ve dvaceti či pětadvaceti začít kariéru, ve které budete celý život.
To dnes není možné, protože takový model skončil s koncem 20. století. Dnes už si nevybíráme povolání z jakéhosi omezeného mentálního katalogu padesátky nebo stovky profesí, o kterých každé dítě ví, co dělají – může si na ně hrát, může už od dětství zažívat svou (ne)vhodnost pro ně, poradí mu rodiče, protože ti přesně vědí, co daná profese dělá… A tak si děti dříve hrály na doktory, učitele, jiní od puberty pracovali se dřevem, protože věděli, co dělá truhlář.
Dnes je situace diametrálně odlišná. Máme tisíce specializovaných profesí a často ani kolegové o patro výše nevědí, co přesně děláte vy. Jak se vyvíjely vaše touhy a sny po povolání od těch dětských o popelářích, princeznách a kosmonautech až po ty reálné?