Pletení opět přichází do módy - důkazem je workshop Pleteme s babičkami!

Cinkot jehlic u sledování televize byl socialistickým standardem. „Po roce 1989 pletení ustoupilo. Všude bylo najednou plno zboží, které se dalo koupit,“ říká Broňa Hilliová z obecně prospěšné společnosti Elpida, která organizuje pletařské workshopy nazvané Pleteme s babičkami.

„Naším cílem je propojit generace a pomáhat tomu, aby se mladí učili od starších.“ Útlum obliby pletení trval zhruba dvacet let. Dneska už se ale podle Hilliové pletařské umění zase vrací do módy.

„Mladí se snaží žít ekologicky - jdou k pramenům. Hlídají si, co jedí, co kupují, i co nosí. A pletení tomuhle trendu vyhovuje.“

Její slova potvrzují i ústecké studentky Lucka Šebková a Šárka Vaňáková. „Je hezké umět si uplést čelenku nebo čepici. A je to i relax,“ říká Šárka.

Pleteme s babičkami|foto: Lenka Šobová

„Už jsme na nějakém pletařském kurzu byly. Dneska se chceme naučit zase něco nového,“ vysvětluje Lucka. To NĚCO by mohly být ponožky. Ty totiž s Elpidou pletou třeba dvě Marie. Sedláková a Hájková.

„Já pletu, co jsem se vdala,“ říká paní Hájková. Naučila to vlastní dceru i vnučku. Teď se specializuje na ponožky. „Není to těžké. Jen pata, špička, jinak je to rovně,“ ujišťuje paní Sedláková.

Vedle stolu s přízí stojí i pletací stroj, skoro historický kousek značky Dopleta. S ním ukazuje své umění módní návrhářka Monika Lepschy. „Naučila jsem se plést na stáži v Amsterodamu a od té doby používám pletací stroje. Tedy ty modernější. Tohle je trochu zápas,“ směje se nad stařičkou Dopletou.

Na pletacích strojích si vytváří metráž a z té pak šije. I to je cesta, která pletení a úplety modernizuje a dělá z nich živé umění.