Plazma na Zemi i ve vesmíru, historie člověka a nové objevy genetiky

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o nevyřešených problémech se státní hranicí v oblasti nejvyššího aplského štítu Mont Blanku, který komplikuje francouzsko-italské vztahy, povíme si o problémech s táním polárních ledů a nezadržitelným vzestupem hladiny světových moří, a také vám prozradíme, proč bychom místo ryb měli raději jíst medúzy a jak zhruba chutnají. Nevynecháme zmínku o úspěchu českých vědců, kteří se podíleli na velkém mezinárodním výzkumu genomu mykorhizních hub a zmíníme se o úspěchu americké sondy OSIRIS-REx, která z planetky Bennu získala až nečekaně mnoho materiálu, který teď poveze k analýze na Zemi.

Plazma na Zemi i ve vesmíru

Plazma v útrobách tokamaku|foto:Ústav fyziky plazmatu Akademie věd ČR

Zajímá vás, co mají společného mlhoviny, hvězdy a další objekty vesmíru s kuchyňskými noži, blesky letních bouří nebo plazmovými televizory? Společným jmenovatelem všech těchto kosmických i pozemských věcí či jevů je právě plazma. Na Zemi je vzácné. Přitom je z něj „uhnětena“ naprostá většina atomární hmoty vesmíru.

Co je to plazma a kde všude ho nacházíme? Jak se plazma projevuje u nás na Zemi a kde všude se používají plazmové technologie? Plazma je mimo jiné základním stavebním materiálem všech hvězd a pozemští vědci by velice rádi podobná malá „slunce“ z plazmatu stvořili i ve svých laboratořích. Proč tolik touží spustit na Zemi v malém procesy, které probíhají ve velkém třeba i v našem Slunci? A jak jsou s tím daleko? O plazmatu jsme si povídali s astrofyzikem Petrem Kulhánkem, který o něm napsal knihu. Jmenuje se Blýskání aneb Třináctero vyprávění o plazmatu, a je určena nejširší veřejnosti.

Historie člověka a nové objevy genetiky

Sanové v Botswaně |foto:CC0 Public domain

Molekulární genetika přináší stále nové objevy, které se týkají mimo jiné i genetické informace člověka. Právě díky tomu dovedeme nahlédnout do hluboké minulosti našeho lidského rodu. Ze které části afrického kontinentu pocházeli předkové moderních lidí a co s nimi má společného etnická skupina Khoisanů z dnešní jihozápadní Afriky? Proč jsou afričtí pygmejové, obývající především neprostupné pralesy centrální části kontinentu, tak malého vzrůstu? Co o tom říká jejich DNA? A jak vlastně vypadali tajemní denisovci, jacísi „bratranci“ a současníci neandertálců z východní a jihovýchodní Asie? Našlo se z nich jen pár kostí, ale jejich genetický otisk v sobě dodnes nesou třeba obyvatelé Melanésie.

Ženy kmene BaAka|foto:Miroslav Bobek

V časopise Nature vyšla loni na podzim studie, podle které žili nejstarší předkové moderních lidí na jihu afrického kontinentu, v dnešní severní Botswaně, kde se před nějakými dvěma sty tisíci lety rozkládalo velké jezero s přilehlými mokřady. Poté co v důsledku klimatických změn jezero postupně vyschlo, došlo podle autorů studie k prvním přesunům obyvatelstva, které vedly k masivní migraci a nakonec i k rozšíření moderních lidí do celého světa. Část původní populace však podle výzkumníků neodešla, adaptovala se na suché podnebí – a stali se z nich současní Khoisané, etnická skupina, tvořená etniky Khoi-Khoi a také Sany, kterým jsme si navykli říkat česky Křováci. Co si o tom myslí antropolog Viktor Černý z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze?