Petr Kotvald - zpěvák

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím dnešním hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever je zpěvák Petr Kotvald. Hezký den.

Petr Kotvald, zpěvák: Hezký den všem.

Slávka Brádlová, moderátorka: Mimochodem, co vás napadne jako první, když někde zaslechnete písničku Holky z naší školky?

Petr Kotvald, zpěvák: Mě už v podstatě nenapadne vůbec nic. Je to součást mých dějin, ale v podstatě to beru jako zvukovou kulisu. Už ohledně toho nemám žádný emoce, ani příjemný a nepříjemný vzpomínky.

Slávka Brádlová, moderátorka: Našla jsem v pramenech dva údaje, za prvé, že byl milion prodaných nosičů, za druhé, že těch prodaných nosičů za celou dobu a v reedicích snad bylo milion a půl. Co je přesnější?

Petr Kotvald, zpěvák: To aktuální číslo už nikdo přesně nespočítá. Tehdy aktuálně opravdu v době roku 82/83 až 84, 85, kdy se toho nejvíc prodávalo, tak se prodalo údajně milion dvě stě padesát tisíc. Samozřejmě asi to s nějakými reedicemi už dneska bude více, ale říkám, nikdo to asi nedohledá, a to číslo je tak ohromující, že to si myslím, už se nikomu v našich končinách nepovede.

Slávka Brádlová, moderátorka: A já slibuju, že na holky už se ptát nebudu. Posloucháte Český rozhlas Sever, posloucháte dnešního dopoledního hosta, zpěváka Petra Kotvalda. Tak samozřejmě nemohla jsme nezačít u těch Holek z naší školky, ale já si myslím, že bychom mohli pro naše posluchače udělat i takovou malou severočeskou rekapitulaci. Řada našich posluchačů dobře ví, že vlastně pocházíte ze Žatce, nevím, jestli jste se tam narodil, ale to dětství, mládí určitě jste tam žil. No, a co třeba takový konec sedmdesátých let a druhé místo na děčínské Kotvě, to jsou hezké severočeské vzpomínky?

Petr Kotvald, zpěvák: To bylo moc hezký období, to jsem samozřejmě byl úplně na počátku. Jsem se tak jako překlapoval z toho "amatérského" do profesionálního zpívání. Byl to ještě takový ten čas jako mých obrovských ambicí a představ a ideálů, takže to bylo hezký. A je fakt ten, že já jsem vždycky byl rád, když bylo možný využít toho odkazu na severní Čechy, protože Severočech jsem, tam jsem se skutečně narodil a ty moje začátky prošly právě těmi severočeskými městy, ať už to byl teda konkrétně Žatec, pak takový ty okresní různý soutěže v Lounech, anebo potom v Ústí ty krajský přebory a soutěže, ze kterých samozřejmě jsem se potom vlastně etabloval na tu celostátní scénu, ale opravdu první profesionální angažmá, nebo takový poloprofesionální, kdy jsem opravdu poprvé zpíval za peníze, tak to bylo v Liberci a bylo to vlastně na Libereckých výstavních trzích. Už ani nevím, kdy to bylo, ale asi to byl nějaký rok podle mě 76, 75 tak si tak myslím, a to jsem teda měl opravdu pocit, že už teda mě patří svět, protože jsem 14 dní zpíval každý den dvakrát denně s orchestrem jedním velkým z Liberce na trzích a opravdu jsem za těch 14 dní potom dostal nějakou částku krát teda počet těch představení, a to jsem už měl fakt pocit, že teda to je můj velký první honorář.

Slávka Brádlová, moderátorka: Nic bych za to nedala, že to byl orchestr Ladislava Bareše, který tradičně doprovázel Liberecké výstavní trhy, samozřejmě i řadu jiných akcí. Severočeské reminiscence už dneska vlastně jsou takové vzpomínkové, na druhou stranu dík vlastním koncertním šňůrám jste určitě dost dobře poznal nejenom Čechy, Moravu, i to Slovensko, dokud k nám patřilo. Tak máte oblíbené místo, někam, kam se rád vracíte, kde víte, že to vždycky od první minutky bude mít tu správnou šťávu, odezvu, nebo je víc takových míst?

Petr Kotvald, zpěvák: Ona je obrovská výhoda, že ať kamkoli jedete, tak vlastně víte, že jedete za sebou, pokud nejedete v rámci nějakýho pořadu, který není úplně o vás. Takže, když jedete na svůj vlastní koncert, tak víte, že ten, kdo tam přijde, jde na vás. Tak je vlastně nepodstatný, ve kterým místě jste, protože ty lidi se na vás těší a už s tím na vás jdou, takže samozřejmě už je potom jenom na vás, jak říkám tu hru kočky s myší umíte hrát a do jaký míry prostě dokážete toho diváka vtáhnout do toho pořadu. Vlastně mu i emoce nabídnout a do jaký míry on se s tím ztotožní. A to už je, nechci říct, že úplně jako taková lehká profesní záležitost, ale samozřejmě to souvisí s tím, co už člověk jako udělal, co odzpíval a nějaká ta zkušenost samozřejmě tam svoji roli hraje. Ale aby to nevznělo tak jakože studeně nebo odměřeně, tak to je tak, že stejně na tom jevišti, ať jste kdykoliv, tak vám to dělá strašnou radost, toho posluchače tam vždycky potřebujete, protože jedině prostřednictvím výměny právě těch pocitů, emocí, to vlastně začíná mít ten rozměr, který vás uspokojuje a kvůli kterými to vlastně děláte. Takže na místě podle mě ani tak nezáleží jako na tom, aby tam byli lidi, který vás mají rádi.

Slávka Brádlová, moderátorka: Český rozhlas Sever a dnešní host ve vysílání zpěvák Petr Kotvald. Samozřejmě hrajeme i jeho písničky, nejenom dnes, ale i jindy, takže máte šanci si ho užít, ale dnes máme šanci ho tak trochu vyzpovídat a stejně jako jsem snad opravdu musela začít u těch holek ze školky, tak nemohu asi pominout dobu, kdy jste zpíval s kolegou Standou Hložkem a s paní Hanou Zagorovou. Bylo to asi 5,5 roku a já si myslím, že i když jste nakonec odešel a dal se na sólovou dráhu, tak asi velká škola profese i života to byla.

Petr Kotvald, zpěvák: Určitě. Tak bylo to pro mě hezký období, protože jsem se v tý době opravdu spoustu věcí naučil, když jsme společně jezdili a točili, protože tý práce jsme měli moc. A pro mě to znamenalo, že jsem, když jsem vlastně začínal sólově, tak jsem vlastně o těchto věcech už nepřemýšlel a měl jsem je naprosto zažitý. Ale ta doba toho mýho sólovýho zpívání, to začalo někdy v roce 86 v červnu, tak to pro mě byla nesmírně euforická doba, protože já jsem vlastně, ač jsem teda 5,5 roku zpíval, měl jsem vedle sebe kolegy, který, Standa byl samozřejmě začínající zpěvák jako já, po těch 5 letech už jsme byli teda jakoby ostřílené hvězdy, že jo, ale Hanka v tý době samozřejmě byla naprosto na vrcholu své slávy a je to velká hvězda do dneška, protože to je obrovská osobnost, a vedle takovýhle osobnosti strávit tolik času, co jsme strávili my, no, tak to samozřejmě vás nesmírně ovlivní. Spoustu věcí se naučíte. Jsem hrozně rád za tuhle možnost, protože to byla velká zkušenost. O tom se ani tak jako, myslím, mluvit nedá, ale to jsou zase takový pocitový věci, který vlastně za těch 5 let získáte a já jsem ještě navíc těch 5,5 roku jezdil v posádce v autě s Karlem Vágnerem a s Hankou. Takže aniž chtěli, nebo nechtěli, tak jsem samozřejmě spoustu věcí jakoby, ať už odposlechl, nebo tak jako si s nima prožil, protože my jsme skutečně třeba jezdili 320krát jsme hráli během roku, 320 koncertů, což je šílený, to vám někdy vycházelo i na dvě, tři představení za den. To bylo někdy samozřejmě strašně ubíjející, ale z tohoto důvodu ty možnosti, toho času strávit s těmito lidmi, tak to bylo samozřejmě velice poučný. A najednou jsem měl šanci to zúročit v tom roce 86, kdy jsem kromě těch věcí, o kterých jsem teďka mluvil, najednou slyšel poprvé sám sebe, protože já jsem pořád byl součástí něčeho nebo někoho a najednou jsem v tom studiu stál jenom já. Najednou ta písnička, ten čas tý písně patřil jenom mně, najednou ty emoce mohly být jenom moje. Najednou jsem si mohl dovolit experimentovat daleko víc se svým hlasem, a pro mě ta zpětná vazba byla najednou okouzlující, protože profesně jsem už věděl, o co jde, ale sám jsem se poznával, a tak musím říct, že to ta doba od toho roku 86 do toho roku 89, kdy jsem vlastně tvořil první alba, první snímky, tak byla strašně famózní a úžasná.

Slávka Brádlová, moderátorka: Tím hostem je dnes Petr Kotvald. Povídáme o písničkách, o muzice, což je ve vašem případě skoro totéž, jako kdybych řekla povídáme o životě, protože oddělit se to asi nedá. A myslím si, že jste byl jeden z mála zpěváků, který přes rok 89 přenesl poměrně lehkou nohou a v devadesátých letech tam šlo jedno album za druhým. Premiérových já mám pocit šest nebo možná dokonce sedm a ještě taková ta bestovka, takže to byly roky velice, velice plodné. Jak si chválíte nebo pochválíte autorské zázemí? On interpret může být sebelepší, ale pokud nemáte někoho, kdo na vás slyší, jak v té muzice, tak třeba v těch textech, tak se to pak někdy těžko dává dohromady.

Petr Kotvald, zpěvák: Já jsem právě, když teda bylo po revoluci, tak to bylo docela právě těžký období, úplně to těsně po, protože najednou, jak jsem měl pocit tý svobody všichni, tak i samozřejmě najednou se etablovala nová rádia. Těch možností bylo víc. Ty dramaturgové těch rádií najednou měli pocit, že tady musí být záplava zahraniční muziky, že to je to ono, a že to, co vzniká tady je vlastně špatně. Teď my všichni, kteří jsme vlastně se narodili před rokem 89, tak jako bychom ničím nejednou byli jako ušpinění a umazaný, tak se nám to různě v médiích jako občas i podsouvalo, a to se těm dramaturgům někde hodilo do krámu a měli pocit, navíc to většinou byly prodloužený ruky nějakých zahraničních firem, tak samozřejmě ty formáty byly a dodneška trošku jsou, nebo hodně poplatný tomu, co se hraje venku a je potřeba prostě plnit spíš ty požadavky toho majitele, než plnit požadavky posluchače. Samozřejmě potom postupem času některý rádia udělaly to, že se vrátily k tomu českýmu formátu a udělaly dobře, a pochopily, že to je správně, protože tady ty lidi prostě se většinou narodili před tím rokem 89 a že i ti rádi slyší muziku, kterou prostě měli rádi, u který jim bylo dobře. Tak já jsem, upřímně řečeno, nejdřív jako byl trošku odliv v tom éteru rozhlasovým, protože právě se to jakoby překlapovalo, než došlo jakoby k tomu znovu jakoby zrození. A já jsem měl obrovský štěstí, že jsem potkal pár lidí, kteří mě v tomhle ohledu vlastně pomohli, kteří najednou říkali, že by bylo docela dobrý se vlastně jakoby připomenout s těma třeba původníma snímkami. A protože já jsem vlastně spoustu těch mých jakoby dobrých písní zpočátku vydal vlastně jenom na černým kotouči, tak to prostě tenkrát technologicky bylo, a najednou ta nově vzniklá rádia neměla ty moje snímky, který by rádi posluchači slyšeli z čeho hrát, protože z pásů takzvaných magnetických, už se nehrálo, nová rádia už hrála jenom z moderních médií, a tak vlastně mě to dlouho nenapadlo ne na jednom vydavatelství řekli, no, ale vy musíte prostě ty snímky těm rádiím dát. Takže my jsme skutečně potom kromě těch novinkových alb natočili vlastně výběr největších hitů, a to znamenalo takový můj docela příjemný rozhlasový comeback, protože spousta těchto rádií najednou měla možnost z čeho to hrát. A to se už psal ale nějaký rok, dejme tomu, 98 až 2000, kdy jsme teprve vyšli s tím produktem jakoby těch největších hitů a strašně příjemně to zafungovalo. K tomu jsme samozřejmě neustále tvořili nový písně, jak jste to naznačila a zase v tomhle ohledu jsem měl štěstí na autory, protože jsem potkal na počátku své kariéry Jindřicha Parmu, autora hudby, a pana Cmírala, Pavla Cmírala textaře. A my skutečně na sebe hodně slyšíme. Jsme si vždycky docela blízko, za ty roky jsme se samozřejmě poznali a mě neustále Jindra Parma překvapuje tím, že já o něm myslím, že je opravdu jeden z nejtalentovanějších lidí muzikantů u nás, a je to z takové té generace těch lidí, který opravdu ví, co píšou. A Pavel Cmíral je zase člověk, který moc dobře umí česky a má češtinu rád, a to mě strašně baví a já naopak jsem člověk, který má svý omezení, sice čtu ale ne zdaleka filosofický texty a spousta věcí, který by mě mohly někam až tak dalece posunout, jsou to spíš moje takový zájmový věci a Pavel Cmíral mně občas přinese text, který mi najednou jakoby naučí a já najednou mezi řádky vidím věci, který prostě mi shůry dány nebyly, za to jsem mu strašně vděčný, protože pak samozřejmě mě to nesmírně těší, když ten text má odezvu, když ten posluchač v něm slyší. A komu je dáno, tak prostě vidí jenom slova a text. A komu není dáno, nebo naopak je dáno jinak, tak zas umí číst i mezi těmi řádky, a to mě na těch textech Pavla Cmírala strašně baví.

Slávka Brádlová, moderátorka: Čas s vámi utíká přímé zběsile, přímo pádí, přímo to tryská jako gejzír, abych si vypůjčila název jednoho z vašich hitů. A mně zbývá ta poslední závěrečná otázka. Co dál, co chystáte?

Petr Kotvald, zpěvák: Tak já mám radost, že už je tady jaro a že už tady vlastně jsou dny, který jsou delší a my jsme v podstatě před "výkopem" výroby novinkového alba. Mám několik demosnímků a prvních textů od Pavla Cmírala, mám z toho obrovskou radost, takže jsem v takovým zase v tom příjemně tvůrčím stavu, kdy vlastně chodím do studia a najednou se zase něco mění a tvoří, takže se na to těším. Nemám zatím danou pevnou dobu, kdy tohle album vyjde. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby to bylo někdy na počátku podzima před zimním obdobím, kdy samozřejmě pravidelně dělám koncerty, ale tohle je jiná hra a já se na to moc těším, že ty snímky budou zajímat nejenom mě, ale že samozřejmě budou bavit i posluchače.

Slávka Brádlová, moderátorka: Dnešním hostem ve vysílání Českého rozhlasu Sever byl zpěvák Petr Kotvald. Díky za váš čas, díky i za písničky, které rozhodně nezarmoutí a kdo chce, najdete tam i příběh a najdete tam i emoce. Hezký den.

Petr Kotvald, zpěvák: Taky moc děkuju a krásný život.