Pětiletka velkolepých pohřbů. Po Brežněvovi brzy zemřeli jeho dva nástupci Andropov a Černěnko

Čtěte také

Alexej Kosygin: Já nejsem politik, já jsem inženýr

Většina československých pamětníků té doby zaregistrovala, nebo si pamatuje patrně jen tři z nich. A sice pohřby generálních tajemníků komunistické strany: Leonida Brežněva, Jurije Andropova a Konstantina Černěnka. Krom nich ve zmíněném období opustili tento svět také Alexej Kosygin, Michail Suslov a Dmitrij Ustinov. Lidé, kteří v 60. a 70. letech třímali otěže režimu.

Bolševický Vyšehrad

Všem byl vystrojen pompézní pohřeb, po kterém byly jejich ostatky uloženy u kremelské zdi. V případě Kosygina a Ustinova to byl popel v urně, ostatní byli pohřbeni v rakvích. Jak vysvětluje historik Jan Adamec, pohřebiště u kremelské zdi v sousedství mauzolea, kde je vystavený mumifikovaný V. I. Lenin, bylo tím nejposvátnějším místem, kam mohl být člověk v tehdejší době uložen.

Čtěte také

Chruščov versus Brežněv aneb Nejlíp se jedná za tmy

Tradice pohřbívat sem významné představitele nebo sympatizanty komunistického hnutí vznikla v době bolševické revoluce. Tehdy byly ke zdi uloženy ostatky padlých revolucionářů. Opravdu posvátnou auru pohřebišti dodalo Leninovo mauzoleum. Místo posledního odpočinutí zde pak našli nejen sovětští, ale i několik zahraničních revolucionářů. Z těch nejznámějších jmenujme německou marxistku Claru Zetkin, amerického spisovatele Johna Reeda nebo také Charlese Ruthenberga, generálního tajemníka americké komunistické strany na začátku 20. století.  

Ze sovětských osobností tu je pohřben samozřejmě Stalin, ale také Felix Dzeržinský, Michail Frunze nebo třeba maršál Žukov. Jsou tu také ostatky slavných pilotů, otců sovětského raketového programu jako je S. P. Koroljev, nebo kosmonautů včetně Jurije Gagarina.

Bez pohádek a piva               

Pohřby vysokých státníků, ale i některých osobností, jakou byl třeba právě Gagarin, doprovázel státní smutek. V případě generálních tajemníků komunistické strany, tedy vůdců země, se státní smutek držel i v sovětských satelitech. Tedy i v Československu.

Čtěte také

„Když se Andropova bojíte, tak proč mu nenapíšete?“ ptala se Samantha Smithová

Smutek nezahrnoval jenom státní a sovětské vlajky na půl žerdi, nebo povinnou minutu ticha ve školách, na pracovištích a na veřejnosti. Zároveň to znamenalo změnu ve vysílání televize a rozhlasu, kdy se hrála jen vážná hudba a vážné programy. To znamená, že se rušily i pořady pro děti. Nekonaly se zábavné akce a také hospody měly omezenou otevírací dobu.  Když mezi lety 1982 až 1985 zemřeli nedlouho po sobě tři generální tajemníci a Čechoslováci drželi smutek kvůli cizím státníkům v poměrně rychlém sledu, vyvolávalo to jednak znechucení, ale zároveň i pobavení. Vyrojila se spousta vtipů a legrácek. Plno jich bylo také kvůli nepovedenému ukládání rakve s Leonidem Brežněvem do hrobu.

To všechno, včetně dobových rozhlasových nahrávek a hlášení spolupracovníků StB si připomeneme v dalším Tématu Plus.