Pěnkavy i sýkorky končívaly na talířích chudých horalů. Díky čihařům

Čihařské řemeslo bylo rozvinuté především v 18. a 19. století. Ptáčci v sítích a pastích končili i pro chov. Dělali pak společnost obyvatelům horských chalup.

„Čihaři byli velmi aktivní v horských oblastech a ten důvod je jednoduchý. Přes hory na řadě míst protahovali ptáci při svých tazích a ta místa byla dobře známá a čihaři je využívali. Čižba se dost dobře nedá dělat v nižších partiích v kraji, protože tam ptáci obvykle poletují bez pravidelných tras,“ vysvětluje Radek Drahný z Krkonošského národního parku.

Ptáčci zpěváčci jako pokrm? Nejčastěji s omáčkami

Ptáčnictví, tedy chytání ptáků, bylo obdobou lovu zvěře, která však byla určena jen panstvu. Ptáčci nesloužili jen pro zábavu, ale opravdu i jako zpestření jídelníčku.

„Jsou známé staré recepty, některé najdete na naší výstavě. Obvykle šlo o různé omáčky. Nedokážu posoudit, jak chutné to bylo, ale když byl hlad, tak i drobní ptáci byli vítaným zpestřením,“ říká Drahný.

konipasbily3.jpg

Čihařské řemeslo bylo dost náročné. Ptáčník na čihadla, tedy místa odchytu, chodil už před rozedněním a pak tam strávil často celý den a ze sítí a pastí dokázal vytáhnout přes 200 ptáčků denně.

„Dá se říct, že čihař byl svým způsobem velký znalec přírody a ptáků, protože bez toho by nemohl získat svůj úlovek,“ podotýká Drahný s tím, že z dávných ptáčníků se vlastně vyvinuli dnešní ornitologové a kroužkovatelé.

Víc se o čihařském řemesle dozvíte při návštěvě výstavy Ptáci a ptáčníci, která je přístupná denně mimo pondělí od 9.00 do 16.00 hodin, s přestávkou od 12.00 do 13.00, v historických domcích čp. 222 na náměstí Míru ve Vrchlabí, do 3. dubna 2016.