Pěnkavy i sýkorky končívaly na talířích chudých horalů. Díky čihařům

Ptáčník
Ptáčník

Pěnkavy, sýkorky či konipásci se před dávnými časy objevovali na talířích chudých horalů. Jejich lovu se věnovali ptáčníci neboli čihaři.

Čihařské řemeslo bylo rozvinuté především v 18. a 19. století. Ptáčci v sítích a pastích končili i pro chov. Dělali pak společnost obyvatelům horských chalup.

„Čihaři byli velmi aktivní v horských oblastech a ten důvod je jednoduchý. Přes hory na řadě míst protahovali ptáci při svých tazích a ta místa byla dobře známá a čihaři je využívali. Čižba se dost dobře nedá dělat v nižších partiích v kraji, protože tam ptáci obvykle poletují bez pravidelných tras,“ vysvětluje Radek Drahný z Krkonošského národního parku.

Ptáčci zpěváčci jako pokrm? Nejčastěji s omáčkami

Ptáčnictví, tedy chytání ptáků, bylo obdobou lovu zvěře, která však byla určena jen panstvu. Ptáčci nesloužili jen pro zábavu, ale opravdu i jako zpestření jídelníčku.

„Jsou známé staré recepty, některé najdete na naší výstavě. Obvykle šlo o různé omáčky. Nedokážu posoudit, jak chutné to bylo, ale když byl hlad, tak i drobní ptáci byli vítaným zpestřením,“ říká Drahný.

konipasbily3.jpg

Čihařské řemeslo bylo dost náročné. Ptáčník na čihadla, tedy místa odchytu, chodil už před rozedněním a pak tam strávil často celý den a ze sítí a pastí dokázal vytáhnout přes 200 ptáčků denně.

„Dá se říct, že čihař byl svým způsobem velký znalec přírody a ptáků, protože bez toho by nemohl získat svůj úlovek,“ podotýká Drahný s tím, že z dávných ptáčníků se vlastně vyvinuli dnešní ornitologové a kroužkovatelé.

Víc se o čihařském řemesle dozvíte při návštěvě výstavy Ptáci a ptáčníci, která je přístupná denně mimo pondělí od 9.00 do 16.00 hodin, s přestávkou od 12.00 do 13.00, v historických domcích čp. 222 na náměstí Míru ve Vrchlabí, do 3. dubna 2016.