Ostrovní pýcha - Observatoř v Arecibo

24. září 2010

Není toho moc, co posouvá Portoriko na první místo ve světě. Bersteinova inspirace k "West side story" nestaví newyorské Portoričany do nejlepšího světla.

Nový muzikál Paula Simona "The Capeman" je opět inspirovaný příběhem Portoričana Salvadora Agrona z newyorského slumu. Byl odsouzen v roce 1959 k trestu smrti za vraždu dvou mladých lidí při potyčce mezi gangy. Trest mu byl později změněn na doživotí. Ve vězení se změnil z arogantního gangstera ve vzorného studenta a mravního občana. Klasicky "tabloid murder case".

Ostrov je producentem slavného nápoje "Bacardi", co ho slovensky básník Janko Smrek ve stejnojmenné básni Bacardi vyzvedl tak krásně do duchovních výšin: "... kedysi sme vas pijávali, nápoje slavné ovešane vignetami. Cez kvapiek vašich zvetšujúce skla, dívali sme sa ponad oceány a našá duša vámi vedena, jak namesačná širím svetom šla ...". Vlastníci lihovaru emigrovali po nástupu vlády Fidela Castra z Kuby na Portoriko a u San Juanu postavili veliký lihovar. Dnes většinu akcií vlastní Coca-Cola. Portoriko dalo světu několik Miss Universe a Miss World, dobré hráče baseballu, ale světovým prvenstvím se může pyšnit jenom astronomická a ionosférická observatoř blízko města Arecibo. Už jsem chtěl být krajansky hrdý, když jsem ve vstupní hale návštěvnického centra uviděl zakladatele radioastronomie Karla Janského, jenže muž s českým jménem se už narodil v USA.

Na úvod malá lekce z astronomického badání. Rádiové vlny byly objeveny v roce 1888 a v roce 1901 Marconi vyslal první transoceánskou zprávu z Evropy do USA. Zde v roce 1920 začalo první bezdrátové - rádiové vysílání zpráv. V roce 1931 Karel Jansky zachytil první rádiové vlny přicházející z centra vesmíru, z Mléčné dráhy. Do té doby se vesmír studoval jenom opticky, teleskopem. Ve třicátých letech dvacátého století se začíná rozvíjet radioastronomie. Američan Grote Reber si na zahradě zbudoval parabolickou anténu k mapování radioemisí z vesmíru. Pak, jako obvykle, válečný konflikt druhé světové války zdokonalil radio-detekční systémy a vědci mohli lépe identifikovat zdroje rádiových signálu. Dva zaměstnanci Bell Telephone Laboratories, Arno Penziasem s Robertem Wilsonem objevili v roce 1965 rádiový signál - Big Bang - rádiovou emisi z vesmíru, vzniklou před asi 18 miliardami let při třesku, z kterého se odvíjí náš kosmos, universum, vesmír. Dostali za to Nobelovu cenu v roce 1978. Rodila se nová vědní disciplina, "radioastronomie", studující rádiové signály vysílané objekty ve vesmíru. Její sestra, "radarová astronomie", používá radarové vlny ke zjišťování velikosti a pohybu planet, komet a asteroidu. Rádiové signály přicházející na zem z vesmíru mají slabou energii, jejich energie přijata všemi radioteleskopy světa se dá přirovnat k energii vzniklé dopadem několika kapek deště na zem. Bylo třeba vybudovat obrovský "sběrač" vln. Profesor Kornelské univerzity v Ithace, N.Y., William E. Gordon vypočítal, že anténa o průměru 305 metrů je postačující.

2). Skládá se z 38 778 kusů hliníkových perforovaných panelů, každý o rozměru 101 x 203 cm. Nad reflektorem je ve výšce 137 metrů zavěšen pohyblivý přijímač, gregoriánský zvon, což je reflektorový systém, jenž koncentruje energii signálu do jediného bodu, aby byla vůbec měřitelná. Ten gregoriánský zvon má první reflexní zrcátko o průměru 22 metrů, druhé o průměru 8 metrů a obě koncentrují energii signálu do jediného bodu. Zvon visí na třech sloupech, z nichž jeden měří 101 metrů a další dva po 81 metrech. Zvon není lehký, i když je z hliníku, váží 75 tun. Celý areál observatoře pokrývá plochu 48 hektarů, a má největší a nejvýkonnější teleskop pro radarovou a radiovou astronomii. Přímo na Portoriku, v Arecibo, pracuje 140 zaměstnanců, dalších 15 na Kornelské univerzitě v Ithace. Zde je Národní astronomické a ionosférické centrum, jehož součástí je i observatoř v Arecibo, sponzorovaná Národní vědeckou nadací. Observatoř mohou využívat vědci z celého světa, když je jejich projekt přijat.

Observatoř byla poprvé uvedena do provozu v roce 1963, v roce 1997 byla dokončena už třetí přestavba nákladem 25 milionů dolarů. Přibylo i pěkné návštěvnické centrum s bohatou expozicí o úspěchu v dobývání a poznávání vesmíru. Je zde vystavený i diplom o udělení Nobelovy ceny Josephu Taylorovi za rok 1993. Dostal ji, spolu s Russellem Hulsem, za objev nového typu pulsaru (rychle rotující elektronová hvězda). Tento objev otevřel nové možnosti studia gravitace. Pulsary byly poprvé pozorovány právě zde na Arecibu. Roku 1990 polský astronom Aleksander Wolczan zde objevil pulsar PSR B1257+12.

Arecibská observatoř posloužila i filmařům, po lanech, která fixují gregoriánský zvon, se s nepřítelem naháněl James Bond ve filmu Zlaté oko (Golden Eye).

Je to pěkné místo k návštěvě, obklopené překrásnou scenérií s romantickou cestou klikatící se údolím až k observatoři. Vozili jsme tam všechny návštěvy. Naposledy teoretické chemiky, Martina Poláška z opavské univerzity a Petra Čarského z Akademie věd. Moc se jim tam líbilo. Dohromady nás dal Neviditelný pes. Po přehlídce jsme si "zadebužírovali" na křupavém opečeném selátku na roštu v nedaleké "lechonerii".

A pak že je Portoriko daleko, ztracené v Karibiku. Daleko? Od čeho?

autor: Michal Giboda
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.