Opravdu poslal Havel pro Rolling Stones vládní speciál? Není to historka, ale pravda, odpovídá režisér Hodan

„Je to ukázka toho, jak bylo v 90. letech možné všechno – a to myslím v pozitivním smyslu,“ doplňuje režisér a scenárista, který už má za sebou ironický seriál o Tondovi Blaníkovi nebo oceňovaný film Poslední závod. 

Čtěte také

Happening s Magorem i přátelství s Rolling Stones. Václav Havel miloval hudbu, underground a spikleneckou atmosféru

Osobně se s pořadateli legendárního koncertu The Rolling Stones setkal, při psaní opravdu z jejich vzpomínek vycházel. „Sami na to dnes vzpomínají jako na něco neskutečného. I že v tom byla v něčem jejich drzost, taky šlo o setkání dvou úplně jiných světů.“ 

„Když do Prahy přijel americký management kapely, tak vůbec nechápal, kde a jak kluci fungují. Tehdy se hodně posílaly faxy a Američané byli zvyklí, že se na ně odpovídalo, pomalu stejně, jako dnes na e-maily. Kluci jim ale odpovídali tak jednou za týden, s tím, že chodí faxovat k prezidentovi republiky Václavu Havlovi. Že se k jiným faxům nedostanou,“ popisuje Hodan.

Vládní speciál pro kapelu

Koluje historka, podle které americká pojišťovna odmítla zaplatit pojistku ve chvíli, kdy kapele The Rolling Stones nabídl prezident Havel vládní speciál TU 154. „To není jen historka, to se opravdu stalo,“ odpovídá režisér a scenárista. 

Čtěte také

Eva Turnová: Stouni v Ostravě

„Bylo to tak, že kapela nabídla fixní částku, za kterou si všechno dovezou sami. Pořadatelé, resp. ti čtyři kluci, peníze samozřejmě neměli, takže začali vymýšlet, co všechno, aby ušetřili, zařídí sami, třeba nabídka Havla na vládní letadlo. Americká pojišťovna na to řekla, že jde o nebezpečný stroj a nepojistí je. Kluci na to zas psali, že Havel se speciálem teď byl v Americe a v Kongresu u jeho slov všichni stáli a tleskali. Následně někdo z pojišťovny přiletěl, podíval se na ,tučko‘ a pojistil je,“ popisuje. 

Hodanův film ukazuje hlavně pozitivní jevy v 90. letech. „Uvědomuji si, že tady nebyly jen hezké příhody,“ uznává. 

Čtěte také

Stouni slaví sto let s Českým rozhlasem. Paleček nahoru za další narozeninovou píseň

„Jinak tu dobu prožíval člověk v Praze, jinak například kluk ze slovenské dědiny, jako jeden kamarád. Ten si devadesátky pamatuje tak, že u nich zavřeli fabriky a všechno ovládli mafiáni. Uvědomuji si, že úhly pohledu jsou pak naprosto rozdílné – a je dobře, že se oběma někdo věnuje,“ říká s odkazem na kamaráda scenáristu Miro Šifru, který stojí za snímky Miki nebo Studna. 

„Pro mne byl ale rok 1990 ještě panenský. To ještě tak nebujela kriminalita, lidé se rozkoukávali, nikdo nevěděl, co bude a otvíraly se nové možnosti – v něčem to bylo určitě krásné. Můj film je spíš o pozitivním, kdy jsme tady mohli téměř všechno,“ uzavírá Tomáš Hodan. 

Celé Hovory najdete v audiozáznamu, ptá se Petr Vizina.