Odcházení izraelského velvyslance, Soudní dvůr EU zasahuje do halachy a záhady na židovských hrobech

11. červenec 2021

Jak hodnotí svůj pobyt v Česku izraelský velvyslanec Daniel Meron? Proč už Židé v Belgii nemohou rituálně porážet zvířata? A jak poznat na židovském náhrobku povolání nebožtíka?

Izraelský velvyslanec se loučí s ČR

Izraelští velvyslanci prý do České republiky chodí za odměnu. V těchto dnech se s naší zemí loučí zatím poslední z nich, Daniel Meron. Co je na Česku tak lákavého? A jak své působení u nás hodnotí?

Na to se Jana Šustová zeptala přímo Daniela Merona: „Mise tady v Česku byla fantastická, těšila mě, našel jsem zde přátele, poznal jsem národ, který je velmi blízký Izraeli, a uzavřel jsem tady řadu partnerství.“

Od některých svých předchůdců se Daniel Meron lišil intenzivnějším vztahem s židovskými obcemi v České republice.

„Jsem přesvědčen, že izraelský velvyslanec je velvyslancem nejen pro zemi, kam je vyslán, ale i pro židovskou komunitu. Během naší mise jsme se já i moje manželka setkávali se všemi židovskými komunitami a účastnili jsme se židovských aktivit. Bylo také fantastické vidět, jak se zdejší komunita, která si prošla hodně těžkými časy, zase probouzí k životu. Hodně práce se udělalo na Hagiboru, v Lauderových školách a po celé vaší zemi,“ říká Meron.

Během jeho působení zesílila spolupráce obou zemí v řadě oborů. „Posílily vztahy v oblasti vědy, inovace, medicíny, zemědělství, kybernetiky, obrany, ve všech možných oblastech. A během covidu hodně spolupracovali zdejší odborníci s odborníky z Izraele,“ vysvětluje Meron.

Je ještě jeden důvod, proč si manželé Meronovi oblíbili Českou republiku. „Než jsme sem přijeli, moje manželka věděla, že její prababička pocházela z Uherského Hradiště a že její babička dodržuje české tradice, vaří doma česká jídla a tak dále. Ale víc už nevěděla. Od té doby, kdy sem přijela, zjistila, že má příbuzné na čtyřech různých místech Česka. V Písečném a v Bzenci jsme na hřbitově našli hroby jejích předků z doby před 250 lety. A právě tohle všechno naši rodinu k této zemi víc připoutalo, nejen profesně, ale i osobně,“ uzavírá pro Šalom alejchem velvyslanec Státu Izrael Daniel Meron.

Evropský soudní dvůr nařizuje Židům, jak mají praktikovat svou víru

Asi každý ví, že Židé jedí „košer“ jídlo. To předpokládá i specifický způsob rituální porážky dobytka. Ten už ale řada evropských zemí zakazuje. A před několika dny vynesl Evropský soudní dvůr nový verdikt, který se týká Belgie. Jak na to reagovaly židovské organizace? O tom hovoří Gita Zbavitelová.

„Některé židovské obce v Evropě už dlouho bojují se snahou úřadů svých zemí zakázat rituální porážku, šchitu. Rituální řezník, šochet, ji podle náboženských pravidel provádí tak, že zvířeti prořízne hrtan a jícen, tím přeruší krční tepny a zvíře ztratí vědomí a rychle vykrvácí a zemře. V posledních letech však řada evropských zemí tvrdí, že je to nehumánní. Aktivisté požadují, aby bylo zvíře předem omráčeno, což pravidla kašrutu zakazují,“ upozorňuje Zbavitelová.

Šchita bez omráčení je zakázána v Belgii, Dánsku, Finsku a Švédsku, zatímco Estonsko, Řecko, Lotyšsko, Slovensko a Rakousko vyžadují omráčení bezprostředně po proříznutí tepen, ale v Rakousku se už dnes nikde porážka neprovádí. Ve Slovinsku je zakázaná úplně. Židé v zemích, kde se šchita provádět nesmí, musí košer maso dovážet ze zahraničí.

„Teď ale Evropský soudní dvůr podpořil zákaz rituální porážky bez předchozího omráčení zvířete v Belgii a uvedl, že Židé a muslimové mají najít způsob, jak omračování elektřinou zavést do praxe,“ uvádí Zbavitelová.

Rozhodnutí vyvolalo velké rozhořčení židovských představitelů. „Podle nich Evropský soudní dvůr v podstatě nařizuje Židům, jak mají praktikovat svou víru, a navíc narušuje odluku církve od státu. Podle nich nemá žádný světský soud právo nařizovat věřícím, jak mají vykonávat jednotlivé prvky svého náboženství. Prezident Konference evropských rabínů Pinchas Goldschmidt elektrické omračování zvířat odmítl jako neslučitelné s judaismem. Podle předsedy Evropské židovské asociace rabína Menachema Margolina zase Evropská unie verdiktem svého soudu jasně říká Židům, že pro ně v Evropě není místo,“ shrnuje reakce Gita Zbavitelová.

Jak na židovském náhrobku poznat zaměstnání nebožtíka

Cestujete o prázdninách rádi po českých zemích? A luštíte rádi záhady? Pak pro vás máme návod, jak poznat na náhrobním kameni, jaké měl pochovaný povolání. Po židovském hřbitově nás provede Leo Pavlát.

„Uhádnout je není ani tak těžké. Vytesané biblické dvě desky Desatera, archa úmluvy, svitek Tóry, rozevřená kniha, sedmiramenný svícen z jeruzalémského chrámu – to jsou neklamná znamení, že stojíme před hrobem náboženské osobnosti, rabína. Může tomu však být i jinak. Náhrobní kámen proslulého rabína Löwa na pražském Starém židovském hřbitově zdobí na vrcholku piniová šiška a v kameni vytesaný hrozen. ,Spravedlivý vykvete jako palma a rozrůstá se jako libanonský cedr,ʻ praví se v žalmu. Plodem cedru je však právě piniová šiška a hrozen má také své poselství. Jeho kuličky jsou drahocenným extraktem sladkosti – symbolem nabyté moudrosti. Hrozen sklánějící se pod jejich tíhou k zemi pak upomíná, že skutečná moudrost se pojí s pokorou,“ vysvětluje Pavlát.

„Obecně náhrobky židovských náboženských osobností často zdobí koruna coby připomínka znalosti Tóry. Podle Talmudu však existuje i koruna kněžství. Ta na náhrobcích – často s vypodobněním žehnajících dlaní – dodnes značí hroby potomků kněžského rodu kohenů,“ říká Pavlát a dodává: „A Talmud zmiňuje ještě třetí korunu, která stojí nejvýše – korunu dobrého jména. S tou se je možno nejednou setkat i na místě posledního odpočinku žen.“

Od 19. století se na židovských náhrobcích početněji objevují nástroje spjaté s určitým povoláním. „K již starším klíčům a pokladničkám, které odkazují k činnosti správců synagog, přibyl nůž coby znamení šocheta, který pro židovské obce zajišťoval rituální porážky zvířat. Lékaře nebo lékárníka na náhrobcích symbolizují hmoždíř nebo lanceta, poštmistra trubka, kterou však není radno zaměnit se šofarem, kravským rohem, na nějž se troubí při stanovených náboženských příležitostech. Troubit na šofar není tak úplně lehké, a proto i náhrobní kámen může připomenout tuto dovednost zesnulého. Vraťme se však k obvyklejším symbolům: Nůžky na náhrobním kamenu jsou znamením krejčího nebo švadleny, váhy právníka, rydlo rytce nebo výrobce pečetidel, úhelník, sekáček nebo i další nástroje oznamují, že stojíme před hrobem kameníka,“ vypočítává Leo Pavlát.

Magazínem o židovském životě provází Tomáš Töpfer.

autor: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání
Spustit audio