Od masakru v Ústí nad Labem, kdy Češi napadali a vraždili Němce, uplynulo 80 let

Při explozi skladu, kde zajatci rozebírali munici, zemřelo podle historiků asi 27 lidí. Další zemřeli při následných násilnostech.

Po výbuchu muničního skladu začal lynč

„Šel jsem z práce kolem gymnázia v dnešní Jateční ulici. Před školou stál chlap v uniformě, který mi řekl, ať jdu dovnitř. Zavedl mě do třídy, kde jsem se musel svléknout, lehnout si na lavici a pak mě bičovali. Když jsem přišel domů, celý od krve, zjistil jsem, že Češi zbili maminku, tátu i dědu,“ popsal už dříve Českému rozhlasu události před 80 lety tehdy 15tiletý Karl-Heinz Kralowetz.

Pamětní deska, připomínající masakr Němců na Benešově mostě v Ústí nad Labem, je v současnosti v ústeckém muzeu|foto:Gabriela Hauptvogelová, Český rozhlas

U Benešova mostu pak civilisté, českoslovenští i sovětští vojáci a příslušníci Revolučních gard Němce bili, shazovali z něj do Labe a stříleli po nich. Viděl to i tehdy pětiletý Bedřich Gregorini, své vzpomínky vyprávěl před dvěma lety Paměti národa.

„A tak jsme viděli, jak ten kočárek letěl. My jsme mysleli, že s dítětem, do Labe. A pak letěla ta matka. Pak jsem se ale někde dočetl, že ten kočárek letěl zvlášť. Ta matka i s dítětem skončily v Labi. Měly ale štěstí – vytáhli je odtamtud nějací Holanďani, kteří poblíž parkovali s lodí. Řada Němců ale takové štěstí neměla,“ vzpomínal Gregorini.

Počet obětí ústeckého masakru zůstává neznámý

Odhady počtu obětí se různí – některé jdou až do tisíců. S tím nesouhlasí bývalý ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser. „To je hodně nasazené. Myslím si, že to bylo jistě 43 osob, pravděpodobně pak maximálně sto. Oni ti lidé totiž pak nikomu nechyběli – ti nebožtíci se, s jedinou výjimkou, nesměli zapisovat do matrik. V evidenci obyvatel nemají křížek,“ popisuje.

Příčinu výbuchu vyšetřovatelé neobjasnili. Několik hypotéz shrnul historik Jaroslav Rokoský z filozofické fakulty ústecké univerzity.

„Byl to čin werwolfů, německá sabotáž, nebo naopak provokace z české strany, organizovaná lidmi kolem štábního kapitána Bedřicha Pokorného. Mohla to ale být také jen nešťastná náhoda – stačila jakákoli neodborná manipulace s municí, a to vedlo k výbuchu. Dodnes není jasné, jak k tomu došlo,“ uzavírá Jaroslav Rokoský.