O násilí ve vztahu se často okolí nedozví, říká psychoterapeutka
Osamocení lidé, kteří sociálně nežijí a jsou pouze s partnerem. I to může být znakem něčeho, co může hraničit s násilím ve vztazích. Jak takový problém rozpoznat?
Jen velmi těžko se násilí ve vztazích rozpoznává. Oběti se často bojí o tomto tématu hovořit. „Často se stydí za to, v jakém vztahu žijí,” přibližuje psychoterapeutka Zuzana Hrochová.
Začátky mohou být podle psychoterapeutky nenápadné: „Když jste zamilovaná a partner vám říká, abyste nechodila za přáteli, protože chce být s vámi a je mu bez vás smutno, může se jednat už o rozhazování sítí, kde začíná citová manipulace.”
Vztahové násilí se ale může začít vyvíjet i u párů, kteří spolu nebydlí.
Co je normou pro mě, nemusí být pro druhé
Někdy trvá delší dobu, než si oběť uvědomí, v jak destruktivním vztahu žije. Může si totiž „zvyknout“ a brát partnerovo násilné jednání jako normu. Například když žena vyrůstá v obdobné rodině, kde otec bil matku, nebo jí zakazoval styk s okolím.
Ženy mohou vyhledávat partnery podle vzoru domácnosti, kde vyrůstaly a matky si nechaly od manželů všechno líbit. Nacházejí si poté obdobné partnery a nemusejí to brát jako násilí nebo týrání.
Velmi často se řeší, proč partnerka, nebo partner, z tohoto toxického vztahu neodejde.
„Ti lidé si mohou klást za vinu své chování a konflikty, které se doma dějí. Když například žena po čase vybuchne, muž jí zbije a poté jí to dává za vinu, že si za to může sama. Ona si to přizná a nikomu se s tím nesvěří,” vysvětluje psychoterapeutka.
Pokud partner navíc partnerku „odstaví” od sociálního života, nemá ani příliš možností se svěřit.
Pomoci může internet i sousedé
I z této situace se ale lze dostat. „Za prvé se dá vyhledat pomoc na internetu, za druhé je dnes už i policie školená na tyto situace,” přibližuje terapeutka.
Když se často ozývá křik a pláč ze sousedního bytu, mohou zasáhnout i sousedé. Mohou zavolat policii, která rodinu navštíví. Je to alespoň ten prvotní impuls k tomu, že se něco děje a partneři si to mohou uvědomit.
Násilníka vůbec nemusíme poznat v davu ostatních lidí. Může se projevovat jako chytrý a šarmantní muž. Pochopitelně ten, kdo má již s násilníky nějakou zkušenost, může dalšího násilníka poznat. Není to ale pravidlem.
„Může se stát, že vás ale tenhle typ partnera přitahuje nevědomky,” říká Zuzana Hrochová.
Až třetina žen v naší republice zažila domácí násilí. Nejedná se ale pouze o fyzické týrání. Mluvíme-li o domácím násilí nebo násilí ve vztahu, zahrnujeme do něj i psychické vydírání, napadání, sexuální teror nebo i citovou manipulaci.
Související
-
Domácí násilí zažije každý rok v Česku více než tisíc lidí,...
Každý měsíc vyjíždí policisté v Česku k desítkám případů domácího násilí. Nejde ale jen o manželské neshody, obětmi jsou i děti nebo prarodiče. Od roku 2007 můžou p...
-
Jedna facka ještě nemusí být domácí násilí
Příběhem posluchače, který zavolal přímo do vysílání a přiznal se k tomu, že byl na deset dní vykázán ze společné domácnosti, začalo povídání s hostem Dopoledního E...
-
Azylové domy nabízejí obětem domácího násilí utajený pobyt
Policisté na Mostecku vyjíždí stále častěji k případům domácího násilí. Vyplývá to z policejních statistik. Za první polovinu letošního roku vykázali z domácností t...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.